Recenze premiér všech tří scén Těšínského divadla: České scény, Polské scény a Loutkové scény Bajka.

Vášeň v důchodu 

12. května 2018 měla na České scéně Těšínského divadla premiéru "Kočičí hra" Istvána Örkényho v režii Pavla Ondrucha. Drama maďarského autora patří do kategorie děl, která jsou pro jejich realizátory výzvou. 

Česká scéna Těšínského divadla sáhla po Kočičí hře Istvána Örkényho - maďarského autora. Jeho "Kočičí hra" se na českých jevištích objevuje docela často. Je zajímavé, že hra těšící se v Čechách popularitě patří v Polsku k těm, které upadají v zapomnění. Česká premiéra tohoto titulu se konala v roce 1972 v brněnském Divadle bratří Mrštíků. A legendární se stala inscenace Národního divadla v Praze, jejíž premiéra se konala v roce 1982. Hlavní role ztvárnily Vlasta Fabiánová a Dana Medřická. V Polsku byl tento titul uváděn více méně ve stejném časovém období, ale žádná inscenace se nedočkala takového ohlasu jako ty české. Jak v rozhovoru zdůrazňuje Pavel Ondruch, režisér nejnovější inscenace České scény, dílo si svou popularitu získalo možná díky tomu, že v sobě spojuje prvky komiky, tragiky i absurdity, ale také lehkosti, melodramatičnosti a co je nejdůležitější nese v sobě poslání. "Kočičí hra" je výzvou pro dvě herečky ztvárňující hlavní role. A ještě těžší oříšek je to pro režiséra. Jak si poradila Česká scéna? 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

V honbě za sny

Poslední premiérou letošní sezony Bajky, Loutkové scény Těšínského divadla, byl "Pinokio". Tato okouzlující pohádka je důkazem toho, že všechny sny se nám mohu splnit, pokud si to opravdu přejeme. Divadelní adaptaci této světoznámé pohádky v podání Bajky určitě stojí za to vidět. 

Snad všichni známe příběh Pinokia a starého sochaře Gepetta, ale jsou tady nové generace dětí, kterým je potřeba tuto pohádku vyprávět. Málokterá pohádka je totiž tak dobře napsaná a navíc dokonale vzdělává i ty nejmladší, aniž by sklouzávala k didaktičnosti nebo moralizování. Proto je dvojnásob potěšující, že se "Pinokio" dostal do Českého Těšína na jeviště Bajky.
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Když ona je on

Česká scéna Těšínského divadla uvedla v režii dramaturga české scény Ivana Misaře Shakespearův "Večer tříkrálový". Skvělá komedie je plná záměn a omylů a doslova srší slovním humorem. Z bláznivé historie, kterou stratfordský rodák vymyslel, se nám i dnes zatočí hlava. Co se stane, když začne žena předstírat, že je muž? 

Dvojčata Viola (Eliška Adamovská) a Sebastián (David Depta) ztroskotají u pobřeží země nazývané Ilirije. Po této tragické události se sourozenci už nenajdou a Viola si musí poradit sama. Hlavní hrdinka se rozhodne přestrojit se za muže a vstoupit do služeb knížete Orsina (Petr Sutorý). Kníže je zamilován do krásné hraběnky Olivie (Markéta Słowiková) a rozhodne se využít trosečníka jako posla. Bohužel, knížecí zálety jsou odmítnuty. Hraběnka je přesvědčena, že Viola je muž a zamiluje se do ní. A Viola se zase zamilovává do knížete. A tak jsou všichni vpleteni do osidel nešťastné lásky. A aby toho nebylo málo, v tomtéž čase je nalezen domněle zahynulý bratr Sebastian. A k tomu všemu splétají „vtipní“ hraběnčini příbuzní vlastní intriku, která spočívá v tom, že jsou rozhodnuti přesvědčit sluhu Olivie, Malvolia (Ondřej Frydrych), že se do něho hraběnka zamilovala. Do skupiny nešťastně zamilovaných tak přibude další ubožák. A co se z těch všech peripetií zrodí? A čeho jsou schopni zoufale zamilovaní lidé? To musíte vidět! Přijďte na představení České scény.
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Stále je v nás cosi obludného a pokryteckého

Gabriela Zapolská napsala "Morálku paní Dulské" v roce 1906 a stvořila dílo, které nestárne. Od časů, mělo kdy toto drama premiéru na divadelní scéně, prošly Evropou dvě světové války, změnilo se politické uspořádání, rodily se nové společenské třídy a s nimi jejich nové hodnoty. A drama, které Zapolská napsala doslova za pár dní, je aktuální dodnes. 13. ledna měla "Morálka paní Dulské" premiéru na České scéně Těšínského divadla v režii Karola Suszky. 

Že by drama Zapolské neztratilo nic na své aktuálnosti, protože se povaha člověka nemění? Stále najdeme mezi lidmi „obludy“ toužící jen po zisku, lakomce a pokrytce. Porozhlédněme se kolem a chvíli bedlivě sledujme obyvatelé okolních měst a městeček, ve kterých žijeme… Takové „Dulské“ sedí na mši v první řadě, nejhlasitěji zpívají, zapáleně se modlí, vhazují nejvíc milodarů, a přesto všichni vědí, že svaté nejsou. Naopak- hříchů a prohřešků mají na svědomí bezpočet. Ale dělají všechno proto, aby se na venek prezentovali jako téměř dokonalé. A aby toho nebylo málo, tak společnost na jejich hru přistupuje a všechna provinění tak zůstanou ukryta. A když se z nic přece jen náhodou zrodí nějaký skandál, většinou je rychle zapomenut, „prominut“. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Hudba a tanec na České scéně

V sobotu 4. listopadu uvedla Česká scéna Těšínského divadla premiéru hudebně – taneční inscenace s tajemně znějícím názvem - „Pa.Di.Pa.Ré“. Režisér Jaroslav Moravčík nám před premiéru objasnil, že v titulu je zašifrováno „Ten, kterého dal Bůh...“. Zrození světa a člověka, to je vděčné divadelní téma. Podařilo se tento potenciál využít na divadelních prknech? 

Umělecká činnost Jaroslav Moravčíka, slovenského tanečníka, režiséra a choreografa, je svázána se slovenskými a českými divadelními scénami a dokonale ji znají diváci České scény. Připomeňme populární tituly minulých sezon, pod kterými je Moravčík podepsán: „Báthoryčka“ či „František z Assisi„. Úspěšná byla i loňská podzimní premiéra “Kubo, muzikál na lidovou notu“, na kterém Moravčík spolupracoval jako choreograf. Všechny výše zmíněné inscenace jsou muzikály, propojují hudbu, tanec a mluvené slovo. „Pa.Di.Pa.Ré“ je představením pouze hudebním a tanečním. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

V tom „šílenství“ je metoda

A je tu poslední recenze představení uvedeného v rámci letošního Festivalu divadel Moravy a Slezska. Předposlední festivalový den se na scéně Těšínského divadla představil soubor Teatru Dramatycznego im. J. Szaniawského z Płocka s inscenací „Zkrocení zlé ženy“ dramatika Williama Shakespeara. 

Mohlo to být další z řady představení hraných klasicky, v klasických, ne zrovna zajímavých kostýmech, prostě „šedá myška“ mezi představeními. Ale nebylo tomu tak, i když z počátku tomu vše nasvědčovalo. Ředitel plockého divadla Marek Mokrowiecký přichází na scénu a upřímně děkuje řediteli festivalu Karolovi Suszkovi za pozvání na festival a za okamžik už strhává obecenstvo Shakespearovou hrou. Nejprve ovšem hravé divadelní rozhovory. Ale obecenstvo nemá tušení, že už je ve víru představení. Náhle je Mokrowieckého povídání násilně přerušeno herci, kteří ztropí hluk, vstupujíc na jeviště bočními dveřmi. „Ale to přece není možné, v takových podmínkách se nedá pracovat!“ Ječí Mokrowiecký a rozčíleně odchází z jeviště, aniž by své povídání dokončil. Představení začíná „šíleně“ a „šílené“ bude až do konce. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

On kontra bas

"Každý hudebník vám určitě řekne, že v orchestru může náhle chybět dirigent, ale nikdy ne kontrabas….Řeknu víc – ale nejdřív definice – orchestr je tím správným orchestrem teprve ve chvíli, kdy v něm hraje kontrabas". To je ukázka ze hry „Kontrabas“ německého autora Patricka Süskinda, která byla 8. listopadu uvedena v Českém Těšíně v rámci 17. Festivalu divadel Moravy a Slezska v nastudování Slovenského komorného divadla z Martina. 

Patrick Süskind se narodil v roce 1949 v Ambachu, nedaleko Mnichova. Na kontrabas nikdy nehrál, ale od dětství se věnoval hře na klavír. Později se začal zajímat o dějiny – vystudoval středověkou a moderní historii na univerzitě v Mnichově. Studia ukončil v roce 1974 a začal se věnovat psaní. „Kontrabas“ dopsal v létě 1980 a premiéra byla v mnichovském divadle. A zanedlouho se hra stala populární ve všech evropských divadlech. Polská premiéra „Konstrabasu“ se konala v roce 1985 v Teatrze Starym v Krakově. Hru režíroval a zároveň si v ní i zahrál Jerzy Sthur. A pro zajímavost, toto monodrama ve Sthurově nastudování i podání se těší obrovské popularitě a hraje se dodnes. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Česká scéna v komediálním hávu

Česká scéna Těšínského divadla uvedla 23. září premiéru kultovní hry W. Allena „Zahraj to znovu, Same”. Dokonale napsaný text baví obecenstvo již téměř padesát let, ale pro inscenátory jsou v něm „pastičky“, protože se jedná o filmový scénář. Jak se s touto výzvou vypořádal na České scéně režisér inscenace Miloslav Čížek? 

Hlavního hrdinu Allana Felixe (Tomáš Hába) jednoho dne opustí žena Nancy (Adéla Krulikovská), protože se jí nezdá dost zábavný. Chabý důvod rozchodu je příčinou Felixova zhroucení. Jestli si až doposud tento muž nebyl sám sebou jistý, tak v této chvíli zcela ztratil i zbytky svého sebevědomí. Ze smutného přemýšlení o tom, že není dost mužský, že zůstane navždy sám a že už nikdy nebude nikoho milovat tak jako Nancy, se Felixe snaží rozptýlit pár nejbližších přátel – stále pracující Dick (David Depta) a jeho partnerka Linda toužící po citu a lásce (v podání hostující Dagmar Kopečkové). A protože má Allan bujnou fantazii a navíc je ještě filmovým recenzentem, tak mu v jeho představách uděluje milostné rady amant nad amanty Humphrey Bogart (Zdeněk Hrabal), který vypadá v klobouku s širokým okrajem jako by právě vystoupil z filmu „Casablanca“. Jaký bude konec těchto událostí? Zbaví se Allan Felix svých komplexů a najde novou lásku? 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Miniatura, ve které nikdo nezklamal

72. sezonu otevřela Česká scéna hrou současného anglického dramatika W. Rusela „Výchova slečny Rity“. Drama, byť je skvěle napsané a ve světě populární, je vždy nejen pro režiséra, ale i herce velkým vyzváním. Jak si s tímto oříškem poradili herci české scény?

Psaní básní po celé měsíce, ale nikdy nedokončeno, knihy rozložené bez ladu a skladu, nuda, prázdno v hlavě a věrný společník – láhev whisky. Tak nějak by zřejmě ještě mnoho let plynul život vyhořelému profesorovi literaturu, kdyby nedošlo k jednomu osudovému setkání. Do jeho kabinetu vpadne vyzývavě oděná slečna, která si přeje, aby ji v rámci univerzitního kurzu pro veřejnost naučil „všecko“. Kdo je ta nová studentka? Dvacetiletá kadeřnice z nižší společenské třídy, kterou omrzel život pod jednou střechu s mužem, jenž je amatérským „pivařem“ a televizním fanouškem. Navzdory zvyklostem panujícím v rodině Rity, tak se naše hrdinka jmenuje, se Rita nechce stát domácí slepicí a strojem na rození dětí. Má mnohem vyšší ambice – ráda by vystudovala vysokou školu. Jak sama říká, než se vůbec rozhodne mít dítě, musí nejdřív v životě něčeho dosáhnout a intelektuálně vyzrát. A Rita se nebojí o své sny bojovat. Ta výbušná směs nezkrocené živelnosti a spontaneity se vznešenými cíly na počátku profesora Franka děsí, ale na straně druhé ho okouzluje i znejišťuje. Něco takového ještě v životě neviděl.
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Dokud zpíváš, žiješ

 Česká scéna Těšínského divadla uvedla na jevišti život a dílo Karla Hašlera, populárního českého písničkáře, herce, kabaretního a filmového umělce. Scénář k inscenaci napsal současný autor, milovník života a Hašlerova díla Gustav Oplustil, který byl čestným hostem sobotní premiéry. Režie představení se ujal šéf České scény Miloslav Čížek.

Dramaturg Ivan Misař v úvodním slovu k premiéře řekl, že „Písničkář“ v sobě snoubí prvky revue, kabaretu, muzikálu i činoherního představení. Hudba v inscenaci je živá, herci zpívají za doprovodu orchestru umístěného v pozadí jeviště. Dominantní jsou hromadné taneční scény v podání herců České scény a hostujících tanečníků. Děj se začíná odehrávat na začátku 20. století a uzavírá se v prvních letech 2. světové války, čili v době, kdy Karel Hašler tvořil. Tento historický rámec „Písničkáře“ připomíná loňský hit Polské scény„Powróćmy jak za dawnych lat, czyli polskie piosenki międzywojenne” (premiéra: duben 2016). Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma inscenacemi je ale v jejich kompozici. „Powróćmy jak za dawnych lat...” to je revue a hudební scény. Zatímco „Písničkář“ má bohatou fabuli, kterou hudba a tanec jen doplňují.
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Polovičatě skvělá politická satira

Inscenaci „Čaj u pana senátora“ v režii Ivana Krejčího, která měla svou premiéru 4. března 2017 na České scéně Těšínského divadla, je těžké zhodnotit jednoznačně. Na straně jedné zde najdeme skvělé inscenační nápady, na straně druhé jejich nedostatek. A jsou zde i okamžiky, ve kterých zcela chybí tvůrčí invence talentovaného režiséra. 

Autorem „Čaje u pana senátora” je Ivan Stodola. Narozen v roce 1888 v Liptovském Mikuláši na Slovensku. Byl to nejen jeden z nejvýznamnějších slovenských dramatiků 20. století, ale i uznávaný lékař. Studia medicíny ukončil v Budapešti a Berlíně a následně začal pracovat jako lékař v Liptovském Mikuláši. V tomto období pulsoval ve městě amatérský divadelní život. A Stodola, milovník divadla, začal s jedním souborem spolupracovat. Jeho první autorské pokusy byly natolik úspěšné, že se zanedlouho ukázaly na scéně slovenského Národního divadla v Bratislavě, jehož počátky sahají do roku 1920. Komedie „Čaj u pana senátora” z roku 1929 je jednou z prvních v plejádě děl na kontě tohoto autora. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje