Vášeň v důchodu 

12. května 2018 měla na České scéně Těšínského divadla premiéru "Kočičí hra" Istvána Örkényho v režii Pavla Ondrucha. Drama maďarského autora patří do kategorie děl, která jsou pro jejich realizátory výzvou. 

Česká scéna Těšínského divadla sáhla po Kočičí hře Istvána Örkényho - maďarského autora. Jeho "Kočičí hra" se na českých jevištích objevuje docela často. Je zajímavé, že hra těšící se v Čechách popularitě patří v Polsku k těm, které upadají v zapomnění. Česká premiéra tohoto titulu se konala v roce 1972 v brněnském Divadle bratří Mrštíků. A legendární se stala inscenace Národního divadla v Praze, jejíž premiéra se konala v roce 1982. Hlavní role ztvárnily Vlasta Fabiánová a Dana Medřická. V Polsku byl tento titul uváděn více méně ve stejném časovém období, ale žádná inscenace se nedočkala takového ohlasu jako ty české. Jak v rozhovoru zdůrazňuje Pavel Ondruch, režisér nejnovější inscenace České scény, dílo si svou popularitu získalo možná díky tomu, že v sobě spojuje prvky komiky, tragiky i absurdity, ale také lehkosti, melodramatičnosti a co je nejdůležitější nese v sobě poslání. "Kočičí hra" je výzvou pro dvě herečky ztvárňující hlavní role. A ještě těžší oříšek je to pro režiséra. Jak si poradila Česká scéna? 
Erži Orbánová (Šárka Hrabalová) a Gizela (Lenka Waclawiecová) jsou sestry, které již mají větší část svého života za sebou. Gizela se straní společnosti a je ve smutku vnořena do svého stáří. Naproti tomu Erži Orbánová si chce o to víc plnými doušky užívat života. Vdova Orbánová se navzdory věku, konvencím, stereotypům a předsudkům, které jsou zakořeněny v ní samotné, dokonce i navzdory protestům sestry a dcery (Eliška Adamovská) rozhodne, že si ještě dá šanci zamilovat se. Mužem jejího srdce je operní zpěvák Viktor (Miroslav Liška). Zpočátku jejich vzájemné city jen doutnají, aby následně explodovaly v plné síle. Bohužel, překážkou šťastného vztahu se stane falešná přítelkyně (Jolana Ferencová). Kočičí hra je dramatem „válčícím“ s předsudkem, že na lásku a budování vztahu je čas pouze v mládí. Örkény nás přesvědčí, že všichni a v každém věku mají právo na spontánnost, lásku a vášeň.
Dílo si svou popularitu získalo možná díky tomu, že v sobě spojuje prvky komiky, tragiky i absurdity, ale také lehkosti, melodramatičnosti a co je nejdůležitější nese v sobě poslání.
"Kočičí hra" je Örkényho adaptaci jeho stejnojmenného románu. Dialogy mezi oběma sestrami se vedou prostřednictvím dopisů, a proto ve hře najdeme celu řadu monologů. Ale jak inscenovat takovýto text, aby se z něho stal jevištně zajímavý tvar, který zaujme diváka? Tuto otázku si musel režisér Pavel Ondruch položit před premiérou Kočičí hry nejednou. Spolu se scénografkou Zuzanou Mazáčovou umístili byty sester na protilehlé strany jeviště. Dle režijní koncepce si ženy nepíší, ale hovoří spolu přes telefon a čas od času má každá svůj monolog. Herečky po celou dobu představení hrají každá „ve svém přiděleném sektoru“. Gizela Lenky Waclawiecové se pohybuje na invalidním vozíku a většinu času se nachází na jednou a tomtéž místě. Naproti tomu Erži Orbánová Šárky Hrabalové je dynamická, svižně se pohybuje po jevišti, ale v okamžicích, kdy rozpráví se svou sestrou, zdržuje se ve svém bytě. Mezi oběma byty ( a symbolicky také mezi dvěma světy dvou zcela odlišných žen) se v centrální části jeviště nachází koncertní sál nebo možná Viktorův byt s klavírem. Stačí změna světla a rekvizit a centrální část jeviště se mění na restauraci nebo byt, v němž se Orbánová setkává se svou dcerou a zetěm (Petr Sutory).
Kočičí hra na České scéně Těšínského divadla.
V momentech, kdy jsou problémy sester řešeny kratší čas a kdy se jejich postoje střetávají, je představení zajímavé. Bohužel, čím jsou monology obou hereček delší a delší, tím je těžší udržet divákovu pozornost. Hrabalová i Waclawiecová, zabydlené každá ve své části scény, hrají velmi dobře, mají skvělou dikci, dokonale stupňují a divákovi dávkují své emoce, ale dle mého názoru inscenaci chybí režijní nápady, hudební, možná choreografické, které by zpestřili obsáhlý text interpretovaný na jevišti. Proto "Kočičí hra" chvílemi připomíná rozhlasovou hru. Možná by se představení s takovou režijní koncepcí víc hodilo do intimních prostor komorní scény, kde se herci nacházejí jen pár kroků od diváka, který má šanci sledovat i tu nejjemnější mimiku v herecké tváři. 
Navzdory výše zmíněným výtkám stojí za to nejnovější premiéru České scény vidět a to hned z několika důvodů. Za prvé kvůli odvážnému a důležitému tématu hry. Za druhé si nenechte ujít mistrně napsanou tragikomedii. A za třetí to jsou vyzrálé herecké výkony obou hlavních hrdinek. A proč se v titulu hry hovoří o kočičí hře? Odpověď na tuto otázku se dovíte, když usednete do hlediště Těšínského divadla na představení České scény nazvané "Kočičí hra". A prozradím jediné – řešení této hádanky je humorné i podivné zároveň.
„Kočičí hra”, István Örkény, režie: Pavel Ondruch, premiéra: 12. května 2018, Česká scéna Těšínského divadla.
18 / 05 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: