Těšínské divadlo se rozloučilo s Ryszardem Pochroniem

Nebyl to pohřeb, nebylo to představení. Skutečnost se prolínala s divadlem. V sobotu se v Těšínském divadle konalo poslední rozloučení s hercem Polské scény Ryszardem Pochroniem, který zemřel 24. ledna. 

Nikdy jsem neviděla takový pohřeb. Nikdy jsem neviděla na scéně Těšínského divadla skutečnou rakev. Prázdné jeviště, jen uprostřed katafalk s květinami a nad ním portrét Ryszarda Pochronia. Sedíme v hledišti – rodina, přátelé, spolupracovníci, věrní diváci. Tu a tam někdo vyjde na jeviště, pokloní se, položí květiny. Náladová hudba, tlumené světlo, soustředění, neschopnost uvěřit tomu, co se stalo, apatie, slzy. Małgorzata Pikusová, herečka Polské scény zpívá píseň Sławy Przybylské. "Divám se na tvou fotografii, / kterou jsi mi dnes poslal, / a nedokážu vypovědět, / o bolesti těch posledních dní. / Dnes to přebolelo,/ na všechno jsem zapomněla již, / všechno jsem pochopila a vím…".
Takové rozloučení mohl mít jen herec a připravit ho mohli pouze herečtí kolegové. Na jeviště vstupuje další herečka Polské scény, Halina Paseková a recituje verše Ernesta Brylla o tom, že bez herce by byl verš básníkův křehký jako usušená a v knize zapomenutá rostlina a že jen herec dokáže člověk zahrát tak přesně, jak se nikdy nikdo sám neuvidí. U rakve drží čestnou stráž členové všech tří uměleckých souborů Těšínského divadla – prosté a zároveň upřímné gesto oddanosti. 
– Loučíme se s mužem, otcem, bratrem, oblíbeným a ceněným hercem a také s kolegou a přítelem –říká umělecký šéf Polské scény Bogdan Kokotek. – S Ryszardem jsem se seznámil před 27 lety, když nastoupil na Polskou scénu a měl již na svém kontě několikaletou uměleckou kariéru. Nevím, zda tehdy tušil, že s našim divadlem spojí navždy svůj umělecký život. Ztvárnil zde téměř stovku rolí a mně osobně se nejvíc vryl do paměti jako doktor Szuman v Prusově „Loutce“. Mistrně a věrohodně stvořil postavu plnou humoru a tragiky zároveň – dodává Bogdan Kokotek. 
Slova se ujímá ředitel Těšínského divadla Karol Suszka: – Rysiu, nestojím tu dnes sám, ale jsem tu jménem všech kolegů a kolegyň, kteří mají trému a bojí se zde vystoupit. Ale není to tréma, kterou má herec před premiérou. To je tréma a respekt před časem, absolutnem a nekonečností – říká Karol Suszka a následně cituje řadu roztomilých zábavných i šokujících vzpomínek. Na jeviště vchází reprezentant Horního Slezska. – Dnes jsem zde jménem jak svých kolegů z divadel v Katovicích, Sosnovci, Zabrzu, Bielsku-Bialé, tak jménem Sdružení polských divadelních umělců z Katovic a Varšavy – říká Piotr Zawadzki, bývalý herec Polské scény. 
Na konec přichází nejemotivnější moment posledního rozloučení. Umělci a pracovníci Těšínského divadla se shromáždí kolem rakve, opona pomalu padá, obecenstvo vstává. A náhle se rozezní ohromný potlesk... Pro něho a pro ně všechny, aby uslyšeli, ať jsou kde jsou, tam daleko… Rozsvítí se a vycházíme z divadla. Pohltí nás paprsky slunce a on? "Ta záře, kdy utichne rozhovor / A k smrti, jako přes temnou kulisu přejdeme".   
Po posledním rozloučení v divadle byla rakev převezena do nedalekého kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Českém Těšíně, kde se konala mše svatá. Ryszard Pochroň bude pochován v rodném městě Brodnica.
28 / 01 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: