Stále je v nás cosi obludného a pokryteckého

Gabriela Zapolská napsala "Morálku paní Dulské" v roce 1906 a stvořila dílo, které nestárne. Od časů, mělo kdy toto drama premiéru na divadelní scéně, prošly Evropou dvě světové války, změnilo se politické uspořádání, rodily se nové společenské třídy a s nimi jejich nové hodnoty. A drama, které Zapolská napsala doslova za pár dní, je aktuální dodnes. 13. ledna měla "Morálka paní Dulské" premiéru na České scéně Těšínského divadla v režii Karola Suszky. 

Že by drama Zapolské neztratilo nic na své aktuálnosti, protože se povaha člověka nemění? Stále najdeme mezi lidmi „obludy“ toužící jen po zisku, lakomce a pokrytce. Porozhlédněme se kolem a chvíli bedlivě sledujme obyvatelé okolních měst a městeček, ve kterých žijeme… Takové „Dulské“ sedí na mši v první řadě, nejhlasitěji zpívají, zapáleně se modlí, vhazují nejvíc milodarů, a přesto všichni vědí, že svaté nejsou. Naopak- hříchů a prohřešků mají na svědomí bezpočet. Ale dělají všechno proto, aby se na venek prezentovali jako téměř dokonalé. A aby toho nebylo málo, tak společnost na jejich hru přistupuje a všechna provinění tak zůstanou ukryta. A když se z nic přece jen náhodou zrodí nějaký skandál, většinou je rychle zapomenut, „prominut“. 
Buržoazní měšťanstvo zastoupila tzv. střední třída. V současné době stojí střední třída mezi třídou vyšší a nižší a spadá do ní většina populace, jsou to polští Kowalští nebo čeští Novákovi. Finančně soběstační, pracují, neumírají hlady, ale nemají žádný velký majetek. Nejčastěji žijí ve městech, mají vlastní firmy nebo jsou manažeři na středním stupínku, pracují intelektuálně nebo v administrativě. "Morálka paní Dulské" míří i víc než sto let po své premiéře do této společenské třídy stále naprosto přesně a čas na tom nic nezměnil. 
„Morálka paní Dulské” na České scéně.
Paní Dulská (Lenka Waclawiecová) žije společně se svým mlčícím mužem (Vítězslav Kryške) a trojicí dětí: dospívajícími dcerami Hesiou a Melou (Markéta Słowiková a hostující Valerie Skalická) a dospělým synem Zbyškem (Ondřej Frydrych) ve starém bytovém domě. Dulská umí vázat „konec s koncem“, a tak si mohou dovolit i kuchařku a služebnou Hanku (Eliška Adamovská v alternaci s Małgorzatou Sikorovou). Již od začátku hry a samého rána Dulská doslova otřásá celým domem. Jako splašená běhá po bytě ve starém čepečku a potrhané spodničce (z úsporných důvodů si luxusnější župan obléká pouze, když přijde návštěva) a vydává sto rozkazů za minutu. Hanko, neplýtvej dřevem, zapaluj šetrně. Hesio, Mělo oblíkat, cvičit na klavír. Kuchařko, chystat snídani. Pane Dulský, běžte nebo ne, ne pleťte se pod nohama. Zbyško, nepij a neflámuj tolik. 
Dospělý syn Dulských to doma nesnáší, a proto utíká na noční toulky po barech. Zbyško ale ani tak neutíká před despotickou matkou, je Petrem Panem, který se brání zodpovědnosti a žije hedonistický život věčného teenagera. Zbyšek se snaží zbavit se toho, co je ukryto kdesi hluboko, „žere“ ho všechno to, co je spojeno se společenskou třídou, z níž vzešel. Vidí pokrytectví, lakotu i obludnost vlastní matky. Irituje ho lež a každodenní přetvářka. Děsí ho, v jaké nemorální atmosféře vyrůstají jeho sestry. Zbyšek se motá v čase, je to víc a víc násilné a rozpačité, s každou další scénou narůstá napětí a před diváky se odkrývají „další karty“. Má rozpačitá a naivní Zbyškova válka s vlastní společenskou třídou nějaký výsledek? Dá se něco změnit? A co když to všechno přinese víc zla než dobra? 
Drama Zapolské neztratilo nic na své aktuálnosti, protože se povaha člověka nemění. Stále najdeme mezi lidmi „obludy“ toužící jen po zisku, lakomce a pokrytce.
Inscenaci České scény režijně nastudoval Karol Suszka a přenáší nás v ní na počátek 20. století. Scénograf a autor kostýmu Alexandr Overchuch zajímavě a věrně zobrazil byt daného období. V centrální části scény stojí starý výtah (tento vynález se začal v takovýchto domech používat přesně před sto lety). Vypadá jako skutečný výtah, kterým herci vyjíždějí z podzemí na jeviště a zpět. Na předních stěnách jevištích dekorací je pověšen obraz Ježíše a Matky Boží a foto novomanželů, nepochybně to jsou Dulští (další prvek, který ukazuje, jak se Dulská přetvařuje. V konání ji nezastaví ani svatý obraz a její manželství je v rozkladu). Dále scénu rozdělují vysoké, poloprůhledné paravány, které vyznačují tři hrací plány. Na horizontu je to již zmíněný výtah, který při zavíraní hlasitě bouchá. Jevištní výprava přitahuje pozornost, ale nenajdeme v ní žádné zbytečné prvky. Obsahuje pouze to, co má význam pro hru samotnou.
V rozhovoru před premiéru Karol Suszka prozradil, že diváci se mají připravit na představení, které se opírá především o herectví. Zdůraznil, že "Morálka paní Dulské" „dává hercům křídla“ a odhalí míru jejich talentu. A zdůraznil také, že čeští herci s dramatem polské autorky nemají problém a umějí se „v něm najít“. - Čechům je toto drama známé a blízké. A to díky skvělé herečce Zdeňce Baldové, jež Dulskou fenomenálně ztvárnila ve filmu "Morálka paní Dulské", kterou v roce 1958 natočil režisér Jiří Krejčík. Nepřeháním, když řeknu, že "Morálka paní Dulské" je nejznámějším a nejhranějším polským dramatem v Čechách. Tato hra prostě zapadá do klimatu českého divadla - zdůraznil v rozhovoru režisér Morálky paní Dulské. 
A skutečně, největší devizou nejnovější premiéry na České scéně je herectví. Živelné, ale zároveň udržované v přesných hranicích. Kde je třeba najdeme šepot, změny tónu hlasu, křik i výbuch nervů. A na tomto místě si potlesk zaslouží režisér, protože taková herecké exprese potřebuje zkorigovat a vyvážit právě režisérem. Herci byli skvěle vedení a díky tomu byl celý příběh přesvědčivý a dokázal udržet pozornost obecenstva. A byť se nejedná o naturalistickou inscenaci, tak je režijní koncepce konsekventně a logicky vedena od začátku do konce. Myslím si, že díky takovémuto výkladu a interpretaci to pro divák není nudné a nepochopitelné představení. 
„Morálka paní Dulské” na České scéně.
Rozhodnutí obsadit Lenku Waclawiecovou do role Dulské, bylo tak nějak samozřejmé. A ve chvíli, kdy se objevuje na jevišti, je celý hrací prostor jen její a tak tomu je až do konce představení. Tato Dulská prostě udělala na obecenstvo dojem a to pak ani nedutalo. Na to, že by mohla být skvělou Dulskou, upozornila Waclawiecová v nedávno uváděné inscenaci "Čaj u pana senátora" v režii Ivana Krejčího, kde též ztvárňovala dynamickou a despotickou ženu. "Morálka paní Dulské" je hereckou výzvou i pro Zbyška v podání Ondřeje Frydrycha a Juliaševičovou v podání Petry Sklářové. Oba, Frydrych i Sklářová, se svého úkolu zhostili se ctí. 
Největší devizou nejnovější premiéry na České scéně je herectví. Živelné, ale zároveň udržované v přesných hranicích. Kde je třeba najdeme šepot, změny tónu hlasu, křik i výbuch nervů.
O něco horší než role hlavní jsou role vedlejší. Mám zde na mysli Adélu Krulikovskou, která roli Nájemnice ztvárnila nepřesvědčivě a bez odhodlání. Setkání Dulské s Nájemnicí je ve hře zásadním momentem, protože zde autorka ukazuje, jak prašivý má Dulská charakter. V případě představení jsem měla dojem, že Waclawiecová táhne celou scénu sama, bez partnera na jevišti. Výhrady mám také k Jolaně Ferencové v roli Hančiny kmotry Tadrachové. Ferencová místo toho, aby hrála vypočítavou a prostou „babu“, tak měla ve hře stejný odstup a manýru jako Sklářová v roli aristokraty Juliaševičové. Kontrast mezi Dulskou, Juliaševičovou a Tadrachovou je potřebný a tady, bohužel, chyběl. A nejviditelnější to bylo v okamžicích, kdy se tyto tři postavy setkaly na jevišti společně. Tadrachová by měla být víc nakvašená a její prostota a jednoduchost měla být herečkou ztvárněna pohyby, gesty i modulací hlasu. 
- Bavím se nad tou režijně hereckou ekvilibristikou, kdy režisér v dlouhých rozhovorech vysvětluje, o co mu v představení jde. Jsem si vědom, že s takovým názorem jsem v nevýhodě, protože dnes se řemeslně dobré přestavení „nenosí“ a bouřlivě se diskutuje o úletech čehosi, co je nazýváno avantgardou či dokonce pseudoavantagrdou - postesknul si Karol Suszka v předpremiérovém rozhovoru. Myslím si ale, že to není tak zlé. Když už si diváci najdou na divadlo čas, rádi se podívají na dobré představení. A "Morálka paní Dulské" na České scéně k takovým bezpochyby náleží. Nejsou zde ohně, skandály ani vulgarismy. Naopak je tu solidní herecké řemeslo a kus dobré práce. Proto doporučuji udělat si dvě hodiny volna a přijít do Těšínského divadla na "Morálku paní Dulské". Je to představení, na které dlouho nezapomenou ani čeští ani polští diváci.
"Morálka paní Dulské", Gabriela Zapolská, režie Karol Suszka, premiéra 13. ledna 2018, Česká scéna Těšínského divadla.
14 / 01 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: