V kulisách divadelní práce – dramaturg

Položili jste si někdy otázku, proč se na divadelním repertoáru objevují právě takové a ne jiné tituly? Kdo rozhoduje o tom, že z nepřeberné nabídky divadelních her se budou hrát právě tyto? Je klíčové rozhodnutí na uměleckém šéfovi, který ho vymyslí na gauči zamčen ve své kanceláři? Nebo mu s tímto nelehkým úkolem někdo pomáhá. V dalším díle našich reportáží z divadelního zákulisí si představíme práci dramaturga Těšínského divadla. 

Jsou to nejsečtělejší lidé v divadle. Jestliže je repertoár ze sezony na sezonu plynule vyvážen a diváci jsou spokojeni, je práce dramaturga k nepovšimnutí. Ale dramaturg pracuje den co den. Jakmile je zahájena nová sezona, už přemýšlí a připravuje repertoár na tu následující. Není to lehký úkol, a proto práce dramaturga nikdy nekončí a jak se dovíme, je přítomna všude. Nejen v knihovnách či archivech, ale i při úklidu domácnosti či u kosení trávy na zahradě. 

Práce mnoha tváří 

V Těšínském divadle pracuje jako dramaturgyně Polské scény Joanna Wania a dramaturgem České scény je Ivan Misař. Oba jsou s divadlem nad Olší spjati mnoho let, ale jejich profesní cesta byla různě klikatá a „chvíli trvalo“, než zakotvili právě tady. 
Joanna Wania ve své dramaturgické kanceláří a u práce. 
– Maturovala jsem na Gymnáziu s polským jazykem vyučovacím v Orlové. Pak jsem vystudovala Slavistiku na Karlově univerzitě v Praze. Nejprve jsem pracovala v Kulturním středisku, dnes Polský institut v Praze. A poté jsem přesídlila na Generální konzulát Polské republiky v Ostravě a vedla jsem zde sekretariát – vzpomíná Joanna Wania. – V roce 1997 mně práci dramaturga nabídla tehdejší dramaturgyně Polské scény Renata Putzlacher, která mi rovněž pomohla vnořit se do divadelní práce. Dřív mě ani nenapadlo, že bych mohla v divadle pracovat. Byla jsem pouze pravidelným divákem Polské scény. Z počátku jsem byla plna obav, protože mé předchůdkyně Wanda Cejnar i Renata Putzlacher nastavily repertoárovou laťku hodně vysoko a zároveň nejen dbali, ale i pěstovali vkus obecenstva. A vůbec mě nenapadlo, kolik mě čeká administrativy, ta patří také mezi mé povinnosti –dodává Joanna Wania. 
A jaké jsou její pracovní divadelní povinnosti? – Přinést, vynést, zamést – žertuje Joanna. Ale teď vážně. Je toho docela hodně. Nejdůležitějším úkolem dramaturga Polské scény je příprava jejího repertoáru. – Po dohodě s uměleckým šéfem Bogdanem Kokotkem musím najít šest her tak, abychom je byli schopni obsadit členy našeho hereckého souboru. Nu a pak je potřeba vybrat režiséra a scénografa. Repertoár by se měl snoubit také s tituly, které nabízí Česká scéna a Loutková scéna Bajka – dodává dramaturgyně Polské scény. – K mým dalším povinnostem patří zajištění autorských práv na hry, které uvádíme, a případně zajištění překladu. Pravidelně zpracovávám tiskové materiály do publikací vydávaných Těšínským divadlem. Starám se rovněž o žádosti na dofinancování Polské scény. Jsem svým způsobem i tiskovou mluvčí a průběžně sleduji novinky v literatuře i dramatu a to nejen polském, ale i světovém – dodává Joanna Wania. Ufff, skutečně je toho hodně…

Bez vášně ani krok 

Na otázku, jaká je největší výzva pro dramaturga Joanna odpovídá, že nejdůležitější je nezklamat diváka. Dramaturga působícího v Těšínském divadle nemalou měrou ovlivňují i specifika tohoto divadla. – Herecký soubor hraje polsky, ale sídlí mimo Polsko, proto se mnohdy stává, že se tento soubor ne vždy může účastnit různých festivalů. Problémy nastávají v okamžicích, kdy se žádá o granty nebo dotace. A složitá je i spolupráce s médii. Českou odbornou divadelní obec premiéry polského soboru více méně nezajímají a kritici z Polska k nám přijíždějí zřídka, protože divadlo je za hranicemi Polska. Takže jsme tak trochu v pozadí a musíme tomu čelit – přiznává Joanna Wania. Navzdory tomu všemu ale pro ni divadlo není místem, kam chodí jen do práce. – Do všeho co dělám, vkládám srdce. Spoustu práce si nosím domů. Můj byt je plný kartiček s poznámkami, kam si zapisuji momentální nápady. Abych se v tom chaosu neztratila, naučila jsem se zapisovat si nápad a k němu datum, kdy se zrodil. Kartičky mám v kuchyni i v pokoji, protože nápady přicházejí bez ohledu na to, co dělám a může se to stát třeba u vysávání nebo kosení trávy – dodává se smíchem Joanna.  
Najważniejsze jest trafienie do widzów. Na codzienną pracę zatrudnionego tu kierownika literackiego wpływa też specyfika samego Teatru Cieszyńskiego.

Divadlo, televize, divadlo

Ivan Misař vystudoval Janáčkovu akademii muzických umění (JAMU) v Brně. – Nejprve jsem studoval herectví a následně režii. Ale když jsem ukončil studium režie, přestal jsem hrát a věnoval jsem se pouze režii. Se svými kolegy jsem žertoval, že jim nechci brát práci – říká Misař. Jeho dobrodružství s režií trvá již léta. Než nastoupil do Těšínského divadla, spolupracoval jako režisér s řadou českých divadel (v Opavě, Olomouci, Brně) a pak mnoho let spolupracoval s Českou televizí, televizní studio Ostrava. – Když mi můj spolužák z JAMU Miloslav Čížek v roce 2005 nabídl místo dramaturga České scény Těšínského divadla, rozhodl jsem se, že to zkusím. Nabídku jsem přijal rád, protože tato práce mě vždy zajímala – vzpomíná Ivan.
Ivan Misař a ředitel Těšínského divadla Karol Suszka diskutují nad detaily inscenace. 
I když Joanna a Ivan pracují pod jednou střechou a zdálo by se, že jejich povinnosti jsou v podstatě stejné, přesto se malinko liší. – Mým hlavním dramaturgickým úkolem je příprava repertoáru na další sezony. Vybírám hry, které jsou následně uváděny na České scéně. A jejich výběr nemůže být náhodný nebo hodně subjektivní – zdůrazňuje Ivan Misař. – Když jsem zde před dvanácti lety nastupoval, dohodli jsme se s uměleckým šéfem na třech zásadách, kterých se budeme při výběru repertoáru držet. Za prvé nejdůležitější je pro nás divák, proto vybíráme hry, které ho zaujmou. Za druhé vybíráme titulu, které mají vhodné obsazení pro celý náš soubor. Ale samozřejmě se nikdy nemůže podařit, že všichni budou hrát „první housle“. Ovšem musím myslet na to, aby daná hra byla adekvátní pro možnosti našeho hereckého souboru. A za třetí – je jistá úroveň, pod kterou nikdy nechceme jít. A pak je pro nás ještě důležitá repertoárová pestrost – dodává dramaturg České scény.

Být součástí divadla

Kromě práce dramaturgické a režijní plní Ivan Misař i jiné úkoly. – Snažím se spolupracovat s českými médii, ale je to složité, protože v blízkém okolí jsou čtyři divadelní scény a ne vždy se podaří přesvědčit kritiky, aby k nám zavítali. A polští novináři zase nepíší o premiérách v českém jazyce. Nu a pak rediguji řadu materiálů týkajících se České scény – dodává Misař.
Když jsem zde před dvanácti lety nastupoval, dohodli jsme se s uměleckým šéfem na třech zásadách, kterých se budeme při výběru repertoáru držet. Zaprvé divák, za druhé soubor a za třetí umělecká úroveň.
Neopomenutelným úkolem dramaturga České scény je seznamování se s nejnovější českou i světovou dramatickou tvorbou. – To znamená stále sledovat literaturu. Nedávno jsem z toho přečteného kvanta vybral stěží dvě hry, o kterých budeme do budoucna uvažovat. Většina současných autorů popisuje pouze negativní stránky dnešního života. A my nechceme ukazovat současnost jen v černých barvách. Myslím, že život sám o sobě nám připravuje řadu nepříjemných překvapení a divadlo by mělo divákům nabízet naději a podporu. To je jeden z hlavních cílů České scény. Dostojevský ve svých dílech popisuje život velmi hořce, ale na konci každého jeho díla svítá naděje a to je to, co mě vždy inspiruje, říká Ivan. A dodává, že práce dramaturga je pro něho především vášní. Jsem již v důchodu a mohl bych být doma. Ale po celý život jsem získával zkušenosti v divadelní práci, takže je chci tady a teď využít a dávám ze sebe všechno, co umím a mohu – shrnuje Ivan Misař.
03 / 11 / 2017
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: