Miniatura, ve které nikdo nezklamal

72. sezonu otevřela Česká scéna hrou současného anglického dramatika W. Rusela „Výchova slečny Rity“. Drama, byť je skvěle napsané a ve světě populární, je vždy nejen pro režiséra, ale i herce velkým vyzváním. Jak si s tímto oříškem poradili herci české scény?

Psaní básní po celé měsíce, ale nikdy nedokončeno, knihy rozložené bez ladu a skladu, nuda, prázdno v hlavě a věrný společník – láhev whisky. Tak nějak by zřejmě ještě mnoho let plynul život vyhořelému profesorovi literaturu, kdyby nedošlo k jednomu osudovému setkání. Do jeho kabinetu vpadne vyzývavě oděná slečna, která si přeje, aby ji v rámci univerzitního kurzu pro veřejnost naučil „všecko“. Kdo je ta nová studentka? Dvacetiletá kadeřnice z nižší společenské třídy, kterou omrzel život pod jednou střechu s mužem, jenž je amatérským „pivařem“ a televizním fanouškem. Navzdory zvyklostem panujícím v rodině Rity, tak se naše hrdinka jmenuje, se Rita nechce stát domácí slepicí a strojem na rození dětí. Má mnohem vyšší ambice – ráda by vystudovala vysokou školu. Jak sama říká, než se vůbec rozhodne mít dítě, musí nejdřív v životě něčeho dosáhnout a intelektuálně vyzrát. A Rita se nebojí o své sny bojovat. Ta výbušná směs nezkrocené živelnosti a spontaneity se vznešenými cíly na počátku profesora Franka děsí, ale na straně druhé ho okouzluje i znejišťuje. Něco takového ještě v životě neviděl.
Co nastane, když se tyto dva světy protnou? Jaké výsledky bude mít vzdělání Rity? Podaří se naší hrdince složit všechny zkoušky? Dokonale napsaná hra W. Rusella rozvíjí divákovu zvědavost od začátku do konce. Kladem dramatu jsou jiskrné dialogy a přesná charakteristika postav, které vzbuzují sympatie svou autenticitou. Ale to, co se skvěle čte, může být o to větší výzvou pro inscenátory. Filmová verze „Výchovy slečny Rity“ z roku 1983 v režii L. Gilberta s oscarovými rolemi M. Caina a J,Walters se odehrává na mnoha místech. A na stříbrném plátně se objevují i další hrdinové jako například manžel Rity, pedagogové či studenti. Na rozdíl od filmu se v divadle děj odehrává většinou v jedné místnosti ( profesorův kabinet) a vše je postaveno především na interakci mezi dvěma herci. A touto cestou se vydal i režisér „Výchovy slečny Rity“ na České scéně Pavel Ondruch. Celá váha na to, aby byla udržena divákova pozornost padla na bedra dvou herců: Miroslava Lišku (Frank) a Elišku Adamovskou (Rita). Oba se svého úkolu zhostili znamenitě a standing ovation po premiéře byl zasloužený. 
Velkým kladem dramatu jsou bezesporu hovorové dialogy a přesná charakteristika postav, které vzbuzují sympatie svou autenticitou. Ale to, co se skvěle čte, může být o to větší výzvou pro inscenátory.
Je zvláštní, že byť je hra pro herce nesmírně náročná, není zmínka o tom, že by v tomto případě někdy někde herci své role „položili“. Myslím si, že tajemství, proč se tak ještě nestalo, tkví v perfektně napsaném textu, s nímž se hercům dobře pracuje. A pro režiséra je to přesný výběr obsazení. Ani režisér Pavel Ondruch ve své volbě nezklamal. Navíc rozhodnutí o tom, kdo bude ztvárňovat hlavní role, se opíralo o vlastní umělecké zkušenosti. Jak sám před premiérou přiznal v rozhovoru pro blog „Divadlo, to jsme my“, když ho napadlo uvést na jevišti České scény „Výchovu slečny Rity“, bylo mu hned jasné, kdo to bude hrát.
Je třeba podotknout, že hercům nemalou měrou pomohly i dobré Ondruchovy režijní nápady a scéna i kostýmy Zuzany Mazáčové. „Výchova slečny Rity“ to jsou postupné změny nálad, chvílemi se hrdinka proměňuje přímo před očima diváků např. si změní účes z frivolního na serióznější nebo si sundává lacinou bižuterii. Dobrý tahem je, že se celá akce na jevišti odehrává co nejblíže divákovi. Herci hrající na proscéniu mohou alespoň naťuknout atmosféru intimity a blízkosti. Samozřejmě toto komorní dílo by se úplně nejlépe hodilo na malou scénu. Režisér si je toho nepochybně vědom, protože se sám specializuje na psychologické hry, které se opírají především na práci herce. Těšínské divadlo si ale na svou malou scénu musí ještě počkat přinejmenším jednu sezonou. S představením i jeho tématikou velmi dobře korespondovala i hudba, jež oddělovala jednotlivé scény a dávala divákům čas si na chvilinku oddechnout.  
V této divadelní miniatuře České scény nikdo nezklamal a to vzdory tomu, že rozhodnutí realizovat „Výchovu slečny Rity“ nepatřilo k těm snadným. Skvělá hra, zkušenosti a nadšení tvůrců, kteří spolu nespolupracovali poprvé (což se na představení také podepisuje), to vše přineslo opravdu dobrý výsledek.
„Výchova slečny Rity”, Willy Rusell, režie: Pavel Ondruch, premiéra: 2. září 2017, Česká scéna Těšínského divadla.
04 / 09 / 2017
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: