V KulisÁch divadelní práce Uvaděčky

Jejich práce je neobyčejná. V průběhu divadelní sezony zhlédnou desítky představení a stává se, že některá z nich vidí dokonce několikrát. Ale svorně tvrdí, že se nikdy se nenudí, protože každé představení je jiné. Hovořila jsem se šatnářkami a uvaděčkami Těšínského divadla. Znají divadlo doslova „skrz na skrz“ a dokonale se orientují v jeho repertoáru.

Některé ze současných uvaděček Těšínského divadla jsou s tímto místem svázány desítky let. "Třicet let jsem zde pracovala jako krejčová a protože je těžké se navždy s divadlem rozloučit, zůstávám jako uvaděčka" - říká Marie Urbaniecová. To Helena Husová byla dříve prodavačkou a s divadlem je svázána poslední dva roky. Měla to být finanční výpomoc k důchodu, ale sama přiznává, že postupem času se práce a s ní i sledovaní představení stalo příjemným návykem.

S vášní pro divadlo 

Irena Jarošová je v Těšínském divadle uvaděčkou již sedm let, a byť uvaděčky nemusí sledovat každé představení od začátku do konce, říká, že ona i kolegyně ho pokaždé sledují a rády. "Se zájmem pozoruji evoluci představení. Premiéra premiérou, ale třetí repríza bývá nejlepší. Herci jsou již klidnější, „rozehráli se“ a mají menší trému" - říká Jarošová. Ale práce uvaděčky to není jen obdivovat hru. "Znalost repertoáru je v naší práci bonus, který se hodí ve chvíli, kdy se nás diváci ptají na náš názor, či kladou více či méně záludné otázky. Ale nejpodstatnější je zajistit pořádek a ticho v průběhu představení. A kdyby se někomu něco stalo, musíme umět poskytnout první pomoc. Jsme připraveny na možné mdloby diváků a pro případ nečekaného kašle máme u sebe mentolové bonbóny" - doplňuje uvaděčka.
Na otázku, zda je nenudí se po desáté dívat na jedno a totéž představení jednohlasně odpovídají, že ne, což je důkazem jejich vášně pro divadlo. Samozřejmě jsou představení, která upoutají, ale občas jsou i taková, u kterých usíná obecenstvo a my s ním. "Ale většinou sledujeme s velkým zájmem, říkají. A po premiéře hodně diskutujeme. Setkáváme se i s představením, které se nám z počátku nelíbí, ale sledujíc ho opakovaně, nacházíme k němu cestu" - dodávají. Když se ptám na představení, která je v posledních letech nejvíc zaujala, jedním dechem odpovídají, že na Polské Scéně „Księżycowy demon”, „Enron”, „Sala numer 7” a „Rajska jabłonka. Na České scéně pak „František z Assisi“, „Báthoryčka“ a „Písničkář“. Shodnou se také na tom, že nejsměšnější komedie režíroval Rudol Moliński a že pohádky režíruje nejlépe Karol Suszka. Obdivují režijní práci Michala Taranta, Andrzeje Sadkowského či Ivana Krejčího.

Publikum jako seismograf

Uvaděčky Těšínského divadlo znají publiku lépe než kdokoli jiný. Sedíc v průběhu představení mezi obecenstvem cítí jeho náladu a podle toho poznají, zda se představení líbilo či ne. Prozrazují, že k nejčastějším projevům spokojenosti patří potlesk a smích u komedie. Hodně diváků přichází po představení podělit se o své postřehy. "A když se tak nestane, tak jim premiéra pravděpodobně „nekápla do noty“ - říkají uvaděčky. "Už v průběhu premiéry vidíme, že „něco není, jak má být". A to když se diváci například stále vrtí, pokašlávají nebo dokonce opouštějí divadelní sál. Stalo se nám, že někteří diváci v průběhu představení usnuli a začali chrápat a museli jsme je budit" - říkají pobaveně uvaděčky. Nejčastěji utíkají o přestávce mladí diváci, ale když vydrží do konce, tak to je znamení, že se představení líbí.
Už v průběhu premiéry vidíme, že „měco není, jak má být.“ A to když se diváci například stále vrtí, pokašlávají nebo dokonce opouštějí divadelní sál. Stalo se nám, že někteří diváci v průběhu představení usnuli a začali chrápat a museli jsme je budit.
Na jakou atypickou situaci v průběhu představení uvaděčky vzpomínají? "Zapamatovala jsem si situaci, při které mi tuhla krev v žilách. Bylo to dopolední představení, jehož děj se odehrával v dávných časech. A v jednou okamžiku herec vytáhl meč tak nešťastně, že mu spadl mezi diváky. Naštěstí se nikomu nic nestalo, protože to byla pouze atrapa" - vzpomíná Jarošová. "Jindy jsme obavami ani nedýchaly, protože herec skočil ze stolu na židli tak razantně, že ji rozlomil. Naštěstí, se nic vážného nestalo" - dodávají. Uvaděčky zdůrazňují, že velmi obdivují herce za to, že i v neočekávaných situacích dokážou zachovat chladnou hlavu a hrát dál. 

Divadelní savoir-vivre

Vědí diváci Těšínského divadla, jak se v divadle chovat nebo to bývá v rozporu s divadelním savoir-vivrem? Uvaděčky odpovídají, že s tímto problém většinou nebývá. Bohužel horší je to s chování mládeže. "Nejhorší situace je na školních představeních a někdy si s tím opravdu nedokážeme poradit" - přiznává Husová. 
"Je zajímavé, že nejednou se polské děti z Čech chovají lépe než polské děti z Polska. Křičí, jsou nevychované a po jejich odchodu je v divadle plno papírků" - říká pro změnu Jarošová. "Hodně záleží na učitelích, kteří by měli děti na návštěvu divadelního představení připravit a vysvětlit jim, jak se v divadle chovat. A především jím být sami dobrým příkladem. Někdy vidíme, že učitel má po celou dobu představení zapnutý smartphone a nebo opustí divadelní sál, a pak to máme „všechno na hlavě“ - dodávají. Jednou dokonce neslušné chování mládeže nevydrželi ani herci a přerušili představení se slovy, že dokud se neuklidní, nebude se hrát.
Bylo to dopolední představení, jehož děj se odehrával v dávných časech. A v jednou okamžiku herec vytáhl meč tak nešťastně, že mu spadl mezi diváky. Naštěstí se nikomu nic nestalo, protože to byla pouze atrapa.
 Ovšem práce uvaděčky má ve vztahu k obecenstvu i své pozitivní stránky. Do Těšínského divadla přichází skupina věrných diváků, kteří již mnoho let nevynechali ani jednu jedinou premiéru. A právě s nimi mají uvaděčky ten nejvřelejší vztah. Jdou se zastavit „na slovíčko“ nejen za herci do šatny, ale i za námi. A na začátku nové sezony se vždy ptají, co zajímavého je čeká a na kterou premiéru se mají nejvíc těšit. Víme také, že jsou i diváci přicházející na představení obou scén a s dětmi je pravidelně vidíme na představeních „Bajky“. "Tímto způsobem vyrůstá další divácká generace" - zdůrazňuje Jarošová.
 Divadlo dostává od diváků i řadu dopisů. O své názory se diváci dělí také na internetu a k nám přicházejí o přestávce. "Od jedné paní, která je divačkou Polské scény, jsem zaslechla historku o tom, že si pamatuje zakladatele Polské scény Władysława Niedobu. A že vzpomíná, jak chodil po vesnici a nabádal lidi, aby přišli do divadla. A dědeček té paní byl ve vsi první, kdo si koupil divadelní předplatné. Je to opravdu zvláštní a dojemné, že dodnes máme diváky, kteří jsou s tímto místem tak úzce svázání" - dodává na závěr setkání Marie Urbaniecová.
28 / 07 / 2017
Małgorzata Bryl
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: