Divadlo je neustálé hledání

Rozhovor s uměleckým šéfem České scény Miloslavem Čížkem.

Polská a Česká scéna jsou sice dva samostatné umělecké soubory, ale oba jsou součástí většího organismu, tedy Těšínského divadla. Můžeme v tomto případě hovořit i o repertoárové souběžnosti obou scén?

U obou scén je skladba repertoáru realizována podobně, obě scény mají podobné poslání. Těšínské divadlo chce svého diváka především zaujmout a navázat s ním kontakt. Repertoár se prostě musí líbit. Česká a Polská scéna se svým uměleckým směřováním ovlivňují, doplňují a tvůrčím způsobem se inspirují. Ovšem co se týká samotného herectví a dramaturgických nápadů obou scén, tak v tomto určitě rozdíly jsou. Polské herectví je, na rozdíl od toho českého, víc emocionální a realistické. V tom našem převládá nad emocemi přemýšlení a analýza. V českém divadle je víc metafory. Ale navzdory tomu všemu máme společný cíl – vyvolat u diváka emoce. Nejsem divadelním teoretikem a nerad bych se dopustil zjednodušování. Hovořím zde pouze o vlastních postřezích a zkušenostech.
Neexistuje rozdělení: ty jsi Polák, já jsem Čech. Prostě všichni tvoříme toto divadlo.

V loňském roce jste oslavil 70. narozeniny, s Těšínským divadlem jste svázán již šestnáct let. Prosím, prozraďte, jaká byla Vaše cesta sem?

Studoval jsem herectví na Janáčkově akademii v Brně. Jako novopečený absolvent jsem v roce 1967 nastoupil do prvního angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Po dvou letech jsem dostal nabídku do Ostravy, jež byla a je mou srdeční záležitostí, a stal se členem Divadla Petra Bezruče, ve kterém jsem prožil skoro čtyřicet let. V roce 2001 jsem od ředitele Těšínského divadla pana Karla Suszky obdržel nabídku na místo uměleckého šéfa České scény. Celý život jsem měl potřebu chod divadla ovlivňovat i jinak, než pouze jako herec a tak jsem nabídku přijal. Říkal jsem si, že to na pár let zkusím. No a v současné době jsem nejdéle působícím uměleckým šéfem v historii České scény Těšínského divadla. Toto letí.

Jsou takto stabilně obsazena i další vedoucí místa v Těšínském divadle?

Ano a to je pro divadlo moc dobře. Především je dobře, že je v čele divadelník tělem i duší, pan Karol Suszka, který má bohatou zkušenost a který ví, že vybudovat skvělé divadlo, je práce na „dlouhou trať“. Zřejmě i podle toho si vybral své spolupracovníky. Ekonomickou ředitelkou, paní Iris Heclovou počínaje až po…, ale to bych musel vyjmenovat snad všechny kolegy a přátele, kteří se na chodu divadla podílejí. Techniku, dílny, řidiče, krejčovnu, rekvizitárnu, vlásenkárnu, kanceláře, uklízečky, vrátné atd. Zkrátka všechny, bez nichž by TD nebylo tím čím pro region (a nejen pro něj) je! Samozřejmě, že před diváka pak vychází herec. Soubor! A tady začíná práce šéfa. Složením hereckého souboru počínaje, jeho výchovou a samozřejmě také systematickým rozšiřováním jeho uměleckých možností. V této souvislosti se musím zmínit o štěstí. Já jsem měl to štěstí, že jsem patnáct let působil jako vedoucí hereckého oddělení na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a tudíž jsem si některé ze svých studentů mohl přivést do Českého Těšína. Měl jsem štěstí, že jsem měl u Bezručů skvělé kolegy a přátele a někteří z nich šli se mnou. Měl jsem prostě velké štěstí, že jsem mohl dát dohromady skvělý soubor, který neustále umělecky roste a může realizovat stále náročnější díla. 
„Kubo – muzikál na lidovou notu“ (2016) v režii Miloslava Čížka na České scéně TD.

Zrodila se během těch šestnácti let Vaší práce v Českém Těšíně inscenace, která je pro Vás nejdůležitější.

Neuměl bych vybrat jen jednu jedinou. Všechno, co tady děláme, je pro mě stejně důležité. Děkuji osudu za to, že divadlo pro mě není jen prací, ale i koníčkem a vášní. Proto se snažím jít do všeho naplno. Mám takovou teorii, že míra talentu nám byla dána, Bohem, přírodou, geny, jak kdo chce a věří. To ovlivnit nemůžeme, ale můžeme ovlivnit to, jak těch svých vrozených schopností, té míry svého talentu, ve prospěch divadla a diváka využíváme. A já si zcela nekompromisně myslím, že naší povinností, je dát divadlu a divákovi maximum. Kdosi řekl, že za divadlo se platí životem. Čím jsem starší, tím víc s tím souhlasím. Ale stojí to za to! A když se při té práci, při tom hledání (protože divadlo je neustálé hledání) podaří sem tam i něco nového najít, Je to velké životní štěstí!

Divadelní zákulisí, to je pokladnice vtipů, anekdot a veselých historek. Řeknete nám nějakou?

V divadle se komické situaci dějí vlastně neustále (smích), ale je to spíš humor situační, v podstatě nepřenosný. V životě mimodivadelním jsem se asi nejvíc bavil i pobavil, když jsem před pár lety spolupracoval s TV Barrandov jako Rosnička. Jako hlasatel předpovědi počasí. Byla to netradiční předpověď počasí. Místo krásného děvčete starý dědek, který nejen předává informace „jak bude zítra“, ale také se k nim snaží přidat i trochu pohody a humoru. Bylo to příšerně časově náročné, ale moc mě to bavilo! Když o tom vyprávím, říkám: “ To je binec, já hraju čtyřicet let divadlo a nikdo si mě nevšimne, ale když se párkrát objevím na Barrandově, lidi po celé republice mě zastavují a ptají se, jak bude.“ Prostě za celých čtyřicet let umělecké práce jsem nebyl tak známý, jako pan Rosnička. (smích)

Jaké jsou pro Vás, jako uměleckého šéfa České scény, hlavní výzvy?

To je velice jednoduché! Nejen já, ale všichni se snažíme, aby všechno, co děláme, bylo profesionální, upřímné a poctivé! Aby divák z divadla odcházel s pocitem, že přes všechny životní trampoty stojí za to žít a aby se do svého divadla rád vracel. Ono se to dneska moc nenosí, ale já si skutečně myslím, že umění by mělo člověku pomáhat ten nelehký život žít! Dávat naději!!!

Máte obecenstvo, které se pravidelně vrací?

Podobně jako Polská scéna i ta Česká má své věrné publikum. Žijeme tu ve shodě a bez rivality. Neexistuje rozdělení: ty jsi Polák, já jsem Čech. Prostě všichni tvoříme toto divadlo. To je velmi důležité, a proto bych chtěl, aby to zaznělo hodně hlasitě. Díky řediteli divadla tu máme skvělé okamžiky, kdy na představení Polské scény usedá české obecenstvo a obráceně. A to je vlastně filozofie Těšínského divadla.
10 / 04 / 2017
Małgorzata Bryl

Czytaj też:

Zde si můžete promluvit s češtině a polštině