Velká pohádka na Malé scéně

21. září proběhne slavnostní otevření Malé scény Těšínského divadla, kterou Bajka pokřtí inscenací Čapkovy Velké policejní pohádky. Režie se ujal Vít Brukner. 

Karel Čapek je bezpochyby neodmyslitelnou součástí českého literárního dědictví. Jaký je váš vztah k jeho tvorbě?

To je takový pěkný uzavřený kruh. Doposud jsem se z režisérské pozice s Čapkovou tvorbou nesetkal, ale nedávno oslovil mé domovské divadlo PEN klub, zda bychom nepřipravili inscenaci R. U. R. Letos je to totiž sto let, co vzniklo slovo robot. A do toho mě oslovili Jakub Tomoszek a Lena Pešák, zda bych nezrežíroval Velkou policejní pohádku. Rád jsem kývnul, přišlo mi to zajímavé, navíc se jedná o kvalitní literaturu. Což byla ve výsledku ta největší obtíž.

Jak probíhala spolupráce s herci? 

Ta byla perfektní, „seděla mi“. V našem divadle u dětských inscenací nemíváme pevný scénář, spíš nahrubo sestavený scénosled a důležitým prvkem je tedy improvizace. Tentokráte to bylo jiné. Dramaturgyně Lena Pešák po několika konzultacích připravila velmi pěkný, ale pevně daný text. V něm už se nachází nějaký obsah, který je nutné znát a pochopit. Můžu se o něj sice opřít, ale je těžší přenést ho na jeviště. Přečtu si, že postava je smutná, ale to dvouvteřinové čtení je pak nutné zahrát. Pro mě, zvyklého na jiný přístup, to znamenalo různá úskalí, ale nakonec jsme to společně s herci zvládli.  

Měl jste možnost vidět nějakou inscenaci na stávajícím jevišti Bajky? Jak moc se liší od nových prostor Malé scény?

Abych řekl pravdu, na Malou scénu jsme se dostali až dnes, necelý týden před premiérou. Doteď jsme zkoušeli v Bajce. Je to rozhodně jiné, nový prostor, osvětlení, všichni si potřebují zvyknout. Vnímám to jako adrenalinový zážitek, což mi vlastně nevadí. Navíc to má své kouzlo.

Co vnímáte jako hlavní prvek inscenace?

To těžko říct. Víte, ono to nemá úplně danou strukturu. První část je taková akční, objevuje se tam racionální typ policisty a kouzelník a najednou přijde vejce, z něhož se vylíhne saň. Saň začne všechno požírat a způsobuje další a další obtíže, které situaci pěkně dramatizují. Ten policista je najednou zadupáván do země, ale nechce se vzdát. Je to zkrátka krásná pohádka, taková, jak ji známe. 

Jak se vám líbí loutky z dílny Pavla Skorkovského?

Výtvarník Honza Brejcha vycházel ze vzorů soustružených hraček z 30. let, přizpůsobila se tomu i celá povrchová úprava. Za mě skvělá práce.  

Ještě mi dovolte závěrem jednu otázku. Měl jste už dříve kontakt s naší oblastí a celkově tou specifickou kulturou Těšínska? Netvořila ona pověstná dvojjazyčnost a nářečí problém při práci?

Můj dosavadní a jediný kontakt byl skrze spolužačku, která se mnou chodila na DAMU. Když tehdy spustila po naszymu, nikdo nevěděl, která bije. Podle mě je krásné, že se tady ztrácejí ty nastavené státní hranice a mísí jazyky. Mnohdy to dokazuje, že byť si myslíme, že si rozumíme – Češi Polákům, Poláci nám – dojde na okamžik, který nás donutí to přehodnotit. Při práci tady v divadle jsem problém neměl, dokonce jsem sem tam rozuměl, když se herci mezi sebou bavili po svém. Kolaps nastal až při nákupech na polské straně. 

Chtěl byste divákům něco vzkázat? 

Rozhodně přijďte. Je to zábavná inscenace a věřím, že si odnesete krásný zážitek. 
18 / 09 / 2020
Magdalena Bilková
Dodano przez: Małgorzata Bryl-Sikorska

Czytaj też:

Komentáře: