Svoboda v protikladu k režimu

14. března uvede Česká scéna populární muzikál „Šakalí léta“, jehož režisérem je Peter Gábor. Jak v našem rozhovoru zdůrazňuje, doufá, že představení se bude líbit divákům bez rozdílu věku. A zárukou dobré zábavy by měla být i živá hudba v rytmu rokenrolu.  

Na České scéně Těšínského divadla jste režíroval v roce 2017 inscenaci „Jak je důležité míti Filipa“, nyní se zde vracíte a pracujete nad „Šakalími léty“, což je muzikál s velkým obsazením. Prosím, podělte se s námi o dojmy z finále zkoušení. 

Na České scéně Těšínského divadla jste režíroval v roce 2017 inscenaci „Jak je důležité míti Filipa“, nyní se zde vracíte a pracujete nad „Šakalími léty“, což je muzikál s velkým obsazením. Prosím, podělte se s námi o dojmy z finále zkoušení. 

A jak se v tom všem herci „zabydleli“? 

Myslím, že se jim to zalíbilo a vše profesionálně zvládají. Zajímavé byly naše rozhovory o době minulé, o době, ve které se naše inscenace odehrává. Část herců České scény si na 50. léta 20. století dobře pamatuje, mladší generace to zná jen z vyprávění a díky tomu mají od dané doby odstup. Ale vzájemně jsme se dokázali doplňovat.
„Šakalí léta” .

„Šakalí léta“ připravujete podruhé. Poprvé to bylo v roce 2005 v ostravském Národním divadle moravskoslezském. Čím se bude to současné nastudování lišit od toho předchozího? 

Miluji hudbu v osobním i divadelním životě. Muzikál je mým oblíbeným žánrem. Kromě „Šakalích let“ jsem nastudoval i muzikál „Cabaret“ nebo opakovaně „Baladu pro banditu“ – samozřejmě pokaždé trochu jinak. Co se týká „Šakalek“, bude jiná scéna i nové kostýmy. A režie? Nikdy se doslovně neopakuji „jako přes kopírák“, naopak vkládám nové prvky a řešení situací a ke všemu přistupuji s pocitem, jako bych to zkoušel poprvé. 

Odehrává hudba ve Vašem nastudování klíčovou roli? 

Máme živou kapelu a z toho mám převelikou radost. Živá hudba v představení to je úplně jiná atmosféra než hudba reprodukovaná. Děkuji za tuto možnost řediteli divadla Petrovi Kracikovi. Hudebního nastudování se ujal kapelník Vlastimil Šmída. Vede pětičlennou kapelu složenou z muzikantů z Českého Těšína a okolí a z Ostravy. 
Miluji hudbu v osobním i divadelním životě. Muzikál je mým oblíbeným žánrem. 

Muzikál „Šakalí léta“ představuje svět na sklonku 50. let minulého století, svět, ve kterém se rokenrolová hudba stala ideálem a opozicí komunistickému systému panujícímu v tehdejším Československu. Mladí lidé dnes mohou poslouchat, co chtějí, oblékat se, jak chtějí, panuje názorová svoboda. Proč si tedy myslíte, že je tento muzikál dodnes aktuální? 

Celý příběh se kromě absurdnosti komunistického režimu dotýká i témat, jako je mládí, vztahy mezi dětmi a rodiči, první lásky, hledání autority. To je aktuální bez ohledu na dobu či politický systém. Mladá generace hledá svůj idol, autoritu nebo vzor. Můj syn se věnuje rapu, má tento hudební žánr rád a v této subkultuře má i své idoly, které ho při práci inspirují. Dnešní mladí lidé mají na výběr řadu životních a profesních cest, ale někdy se v tom všem nemohou najít a cítí se zcela ztraceni. Máme volnost a neomezené možnosti, jaké nám současný svět nabízí. V minulém režimu strana a vláda zničila mnoha lidem životy i pracovní kariéru. Atmosféra „našich“ „Šakalek“ by měla být tragikomická a s nádechem ironie. 
„Šakalí léta”.

Co se týká scény a kostýmů, jdou „ruku v ruce“ s Vaší režijní koncepcí? 

Kostýmy Aleny Schäferové budou dobové, chceme pomocí nich nastínit charakter padesátých let minulého století. Zrcadlí se v nich tehdejší móda. Scénografii tvoří jednotlivá prostředí v okolí hotelu „International“, v obyváku a samozřejmě nemůže chybět nebe s hvězdami.  

Co byste chtěl před premiérou vzkázat nejen mladým lidem, ale i těm, kteří mají tamty časy v paměti? 

Starším divákům nabízíme cestu do časů jejich mládí a bez ohledu na jejich zkušenosti slibuji, že naše inscenace má v sobě optimismus. Mladí uvidí, jaké problémy trápily jejich rodiče nebo prarodiče. Jsem přesvědčen, že si musíme připomínat negativa totalitního režimu, aby se už nikdy nevrátil. Myslím si, že divákům, bez ohledu na věk, nabídneme divadelně zpracovaný kus historie a strhující rokenrolovou hudbu jako symbol volnosti a svobody. 
Małgorzata Bryl-Sikorska
04 / 03 / 2020
Małgorzata Bryl-Sikorska

Czytaj też:

Komentáře: