A zázrak nepřišel

Recenze inscenace "Nora".

Norské psychodrama Henrika Ibsena pojednává o světě, ve kterém platí peníze za nesmírně cennou jednotkou. Když Noře Helmer (Joanna Gruszka) onemocní manžel, vezme si za jeho zády půjčku, aby mohli vyrazit na ozdravný pobyt. Torwald (Marcin Kaleta) se uzdraví, získá pozici ředitele bankovní společnosti a Nora odkládá každou možnou korunu, aby dluh splatila. Půjčka poskytnutá právníkem Krogstadem (Łukasz Kaczmarek) však nevznikla zcela legální cestou a toho hodlá Krogstad využít v momentě, kdy se pod ním začne houpat židle. Nora se děsí představy, že by se muž o celé situaci dozvěděl, což ji přivádí na pokraj šílenství a je ochotna udělat cokoli, aby vyzrazení půjčky zabránila. Všechny nadcházející události jí pak jedna po druhé otevírají oči a vyvádějí ji z temnoty, v níž roky žila.
Příběh sám o sobě je náročný, nedovedu si tedy představit, že by mohl být zpracováván lehkovážně. V tomto případě bylo ke hře rozhodně přistupováno s patřičnou opatrností, základní kameny měly ohromný potenciál, ale výsledná stavba mě příliš neohromila. 
Z kraje chci podtrhnout herecké výkony. Joanna Gruszka dokázala nesmírně emotivně zpracovat duševní rozpoložení hlavní hrdinky, stejně tak Łukasz Kaczmarek podal každým gestem obdivuhodný výkon. Ani ostatní herci nezůstávali pozadu, ať už šlo o pragmatický postoj Torwalda, laskavou tvář Marianny (Anna Paprzyca), či o pokoru Krystyny Linde (Joanna Litwin). Zvláště chci vyzdvihnout valčík doktora Ranka v podání Zbyška Radka, který se mě v celém kontextu niterně dotknul. 
Ani tyto skvělé výkony však nedokázaly dostat do představení potřebné cosi. Hra byla zdlouhavá, chybělo jí tempo, postrádala rytmus, a když přišel závěrečný „bum“, nedokázal vyvolat okouzlení a drama mě zanechalo chladnou.
Vadilo mi také několikanásobné opakování jedné scény. Ať už Nora omdlévala, nebo se balila a odcházela od manžela, všechno se dělo identicky a vytvořilo dojem zaseklého gramofonu. Poměrně dobře zvolená hudba se stala jediným dramatickým prvkem, příliš vleklé scény nedokázaly udržet napětí. Na několika místech dokonce úplně přehlušila herce. A když Łukasz Kaczmarek a Joanna Litwin opouštěli jeviště, aby Krogstad doprovodil Krystynu domů, odešli do pracovny pana Helmera, místo aby odešli dveřmi bytu. 
Abych však nezůstala jen u negativní stránky. Nesmírně oceňuji využití bílé barvy a minima kulis, které vytvořily dojem prázdnoty a osamocení. Stejně tak vzdálenost mezi herci dotvářela dojem odcizení jednotlivých postav. Dále nemám prakticky co vytknout kostýmům, ač mi občas připadalo, že kostým Joanny Litwin nekorespondoval s osobním příběhem její postavy.
Věřím, že má tato hra velký potenciál, nicméně potřebuje čas na to, aby dozrála. Psychologie zde fungovala jen do té doby, než se z perfektně rozehrané dramatické situace stalo zdlouhavé očekávání té příští. Opravdu jsem – stejně jako Nora – očekávala zázrak, který se nedostavil. Ale možná ještě není pozdě. 
Režie Michał Zdunik, překlad Anna Marciniakówna, scénografie Karolina Fandrejewska, kostýmy Urszula Wasielewska, hudba Hanna Raniszewska, premiéra 15. února 2020 .
Magdalena Bilková 
26 / 02 / 2020
Małgorzata Bryl-Sikorska
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: