Brzechwa, akademie a umělá inteligence

5. října uvádí Polská scéna Těšínského divadla svou první letošní premiéru. Tentokrát to bude klasika pro děti a mládež - „Akademie pana Kaňky“ z pera Jana Brzechwy. Režie se ujala Katarzyna Deszcz, kterou obecenstvo doposud znalo především jako režisérku inscenací pro dospělé. 

Připravujete inscenaci pro děti nebo pro dospělé? 

„Akademie pana Kaňky“ je určená dětem, ale snažím se, aby naše inscenace rezonovala jak s mladšími, tak staršími diváky. Přijela jsem s vědomím, že mám nastudovat představení pro děti. Ale při práci na inscenaci jsem objevila, že autor umístil do svých textů i řadu témat, která mohou oslovit dospělé. Část knihy vypráví o rozpadu akademie, který nastal po příchodu nového elementu, a to konkrétně loutky. Tu přenesl Filip a panu Kaňkovi řekl více méně toto: „Pomáhal jsem vám proto, abyste přijal mého syna.“ Když to Brzechwa psal, měl na mysli jiná ohrožení, ale pro mě je to dnes jasné ohrožení umělou inteligencí. Ta loutka vypadá jako člověk a chová se jako člověk. A je tu příběh o tom, jak se pan Kaňka snaží převychovat tuto umělou inteligenci na dobrého člověka, člověka vnímavého a citlivého. Ale nedaří se mu to. Loutka je pro akademii destrukčním prvkem a pro pana Kaňku záhubou, protože si se situací neumí poradit a rezignuje. 
Samozřejmě inscenaci připravujeme jako pohádku. Záleží mi na tom, abych ukázala, že svět není vždy růžový, šťastný, veselý a vždy jen takový, jaký bychom si přáli. Pointou inscenace (což je zároveň i hymnou akademie) je to, že záleží jen a jen na tobě, jakým směrem se svět bude ubírat. Samozřejmě, můžeme tvořit svět jen pro sebe, ale také se můžeme změnit a být spolutvůrci radostné a pestré současnosti.
„Akademie pana Kaňky“ – čtená zkouška.

Byla pro Vás „Akademie“ inspirující nebo ji vystavujete na jevišti „jak psáno jest“? 

Jedno i druhé, protože jsem se snažila, na straně jedné, být věrna předloze, a na straně druhé, nemohu inscenovat celou knihu, a proto jsem musela vybrat jen některé scény a udělat škrty. Naše postavy hovoří jazykem knižních hrdinů a stejně tak je tomu s písničkami. 
Práce nad textem byla nakonec těžší, než jsem předpokládala. „Akademie“ je složena z epizod, které de facto nemají onu pomyslnou společnou „nit“. Řada událostí v knize je skvěle popsaná, ale v podstatě na divadlo nepřenositelná. Musela jsem vybrat jen některé události a ve své adaptaci se opírám především o vztahy mezi žáky v Akademii pana Kaňky a o to, jak se snaží změnit svět kolem sebe.
Přijela jsem do Těšínského divadla s vědomím, že mám nastudovat představení pro děti. Ale při práci na inscenaci jsem objevila, že autor umístil do svých textů i řadu témat, která mohou oslovit dospělé.

Představení pro děti je většinou složeno ze vzájemně se proplétajících činoherních výstupů a písniček. Zachováte tuto kompozici i vy? 

Ano, i v naší inscenaci bude hudba, budou písničky, ale ty budou součástí děje a dění na jevišti. Hudbu nám složila Małgorzata Tekiel, která se nebojí užívat i současné hudební trendy, takže se můžete těšit třeba i na rap. 

Jak vaši režijní koncepci podpoří scénická výprava? 

Scénografie Andrzeje Sadowského bude mobilní, a to proto, že jsme si nepřáli být čímkoli omezováni. Chceme dát prostor fantazii. Pomocí projekce, světel, klacíků a barevných balónků bude tvořit různá prostředí. Děti mají velkou fantazii, a proto jsme se rozhodli pro náznakovou a ne realistickou scénografii. A vůbec, myslím si, že divadlo by se mělo vyvarovat doslovnosti. 
Práce nad textem byla nakonec těžší, než jsem předpokládala. „Akademie“ je složena z epizod, které de facto nemají onu pomyslnou společnou „nit“. Řada událostí v knize je autorem skvěle popsaná, ale v podstatě na divadlo nepřenositelná. Musela jsem vybrat jen některé události a ve své adaptaci se opírám především o vztahy mezi žáky v Akademii pana Kaňky a o to, jak se snaží změnit svět kolem sebe.

„Akademie pana Kaňky“ je plná neuvěřitelných událostí, odehrává se na různých místech a její hrdinové mají nadpřirozené schopnosti. Jak se herci „Polské scény“ našli v tom světě plném fantazie?

Myslím, že dobře. Rozhodla jsem se, že v našem nastudování nebudou dospělí herci předstírat, že jsou děti, něco takového považuji za nepřípustné. Doufám, že v tomto ohledu zapůsobí síla divadla. Samozřejmě jsem se snažila zvolit si ke spolupráci mladší hereckou generaci, ale stejně je vidět, že jsou to dospělí lidé. Ale nehodlám to měnit. Herci se budou svým způsobem mluvy, chováním a řešením jednotlivých scénických situací snažit přesvědčit diváky, že jsou uličníky ve škole. 
 Jsem velmi ráda, že soubor Polské scény je hře s diváky nakloněn a otevřen, protože v rámci představení se můžete těšit i na interakce mezi herci a diváky. Ale nemám tušení, zda se to podaří, protože něco takového je vždy risk. Diváci se zapojí nebo ne. Sázím tedy na herce, že se jim podaří vtáhnout diváky do světa, který jim nabídneme. 
Katarzyna Deszcz – divadelní režisérka, na Jagellonské univerzitě v Krakově vystudovala právo a následně se věnovala studiu režie na PWST v Krakově. V 80. letech 20. stol. založila s manželem Andrzejem Sadowským divadelní skupinu Mandala, která se věnuje experimentálnímu divadlu. Od roku 1991 se věnuje práci v repertoárovém divadle. V letech 2003 – 2006 byla ředitelkou Divadla A. Mickiewicze v Częstochowe. „Akademie pana Kaňky“ je další inscenací, kterou s Polskou scénou Těšínského divadla připravuje. Z těch dřívějších připomeňme „Pamięci wody“(2003), „Innych rozkoszach“ (2005), „Kalece z Inishmaan“ (2009), „Porcji Coughlan“ (2011), „Ich czworo“(2014) či „Job Interviews“ (2018). V minulé sezoně (2019) nastudovala s Loutkovou scénou Bajka pohádku „Labutě ze země Erin“. 
28 / 09 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: