Říkejme si jen hezké věci

V sobotu 7. září uvede Česká scéna premiéru hry Pam Valentine „Láska mezi nebem a zemí“ v režii Jiřího Seydlera, který říká: nezáleží nám jen na tom, abychom diváka rozesmáli, tato hra má v sobě i hlubší poselství – snažme se být dobrými lidmi a ostatním říkejme jen hezké věci. 

Věříte na duchy? 

Ne, na duchy nevěřím, ale věřím na ducha divadla, čili v divadlo na té nejvyšší úrovní, a v to, že lidé v divadle svou práci milují. Věřím v divadlo, které je sice komplikovaným organismem, ale vždy se snaží komunikovat s diváky. A jestli má něco metafyzického v divadle místo, tak pak je to shoda mezi hercem a divákem a komunikační duch mezi tvůrci a publikem.  

Do Těšínského divadla se vracíte po roční přestávce. V loňské sezoně jsme na České scéně mohli ve Vaší režii vidět „Osm žen“. Prozraďme, že v připravované inscenaci „Láska mezi nebem a zemí“ budou duchové. Ptám se, zda se i tentokrát budou diváci bát?  

Tato inscenace bude úplně jiná, protože zde nepracuji s prostředky, které se používají v hororu. „Láska mezi nebem a zemí“, to je komedie s pozitivním posláním, která vypráví zcela o něčem jiném než hra „Osm žen“. 

Co chcete tímto představením divákům sdělit? 

Nezáleží nám jen na tom, abychom diváka rozesmáli, protože tato hra má v sobě hlubší poselství – snažme se být dobrými lidmi a ostatním říkejme jen hezké věci. Strach nebo stud nám často brání v tom, abychom říkali hezké věci, nesmyslně zatajujeme šlechetné pocity a myšlenky a neřekneme je jinému člověku. Inscenací se snažíme přesvědčit o tom, že je zbytečné bát se vzájemného kontaktu a rozhovorů. 
„Láska mezi nebem a zemí“ na České scéně Těšínského divadla.

Pam Valentine sice píše divadelní komedie, ale známá je především jako autorka sitcomů. Měla tato informace nějaký vliv na vaši práci? 

Určitě ano, protože způsob, jakým je hra napsána, má vliv na inscenaci a zároveň i na způsob práce při její přípravě. Dílo je psáno živým a dynamickým jazykem, takže celá inscenace stojí především na slově. Dialogy jsou velmi rychlé, žádné dlouhé popisy. Výsledkem je velmi dynamická fabule. Ale ujišťuji, že není naší ambicí následovat televizní sitcom, protože divadlo má zcela jiná pravidla než televize. 

Detaily inscenace nebudeme před premiérou prozrazovat, ale snad můžeme říct, že se na jevišti objeví duchové. Jak tuto metafyzičnost ukázat na divadelní scéně, aby to nebylo infantilní? 

S duchy v divadle pracuji tak, že s nimi vůbec nepracuji (smích). To znamená, že duchové se chovají úplně stejně jako ostatní živé postavy. Navíc jsem se rozhodl, že herce nebudu nijak zvlášť charakterizovat, což znamená, že nemají tváře namalované na bílo a nemají oblečen kostým „pro duchy“ atd. Neběhají po scéně a nestraší diváky ani nepoužíváme žádné zvláštní světlo. Pracujeme s textem a od toho se vše odvíjí. Duchy poznáte podle toho, že živí lidé na ně nereagují, prostě je nevidí, a to stačí…

Jak se v tom všem „našli“ herci České scény? 

Herci se na jevišti cítí velmi dobře, protože autorka hry dbala na to, aby byly všechny situace pečlivě vystavěny a měly akční dialogy. Hra je napsána tak precizně, že ji herci rádi zkoušejí. Navíc zdejší herci mají při práci hromadu nápadů. Samozřejmě potřebují režijní podněty, ale přicházejí s vlastní iniciativou, čehož si velmi cením.

Horor, komedie s hlubším posláním. Co ještě byste chtěl na jevišti Těšínského divadla realizovat? 

Jen těžko se mi na tuto otázku odpovídá, protože představy o tom, co bych chtěl na jevišti realizovat, se velmi rychle mění. Už dávno jsem se naučil, že co se týká budoucnosti, nemám nic plánovat na 100 procent. Navíc nevím, zda budu mít příležitost ještě zde pracovat. Ale kdyby ano, budu velmi rád, protože se rád vracím na místa, kde je mi dobře. 
05 / 09 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: