Taxi do země smíchu

Po úspěchu frašky „Jeden a jedna jsou tři“ („Mayday”) Raye Cooneyho se Polská scéna vydala v těchto stopách a připravuje premiéru hry „Jeden a jedna jsou tři 2“ („Mayday 2“). Premiéra se bude v Těšínském divadle konat 21. května v 19, 00 hod. O připravované inscenaci rozprávím s režisérem Karolem Suszkou, který je jako režisér podepsán i pod první částí „Jeden a jedna jsou tři“ ( „Mayday”).

Ve hře „Jeden a jedna jsou tři 2“ („Mayday 2”) se vracíme do světa taxikáře a bigamisty Johna Smitha, který je ale o pár let starší… 

Ano, zestárnul přesně o šestnáct let a v tomto věku má děti…Diváci se mohou těšit na další příhody hlavního hrdiny a věřím, že v publiku bude panovat dobrá nálada, protože druhá část chce, stejně jako ta první, především potěšit a rozveselit. Náš taxikář se znovu ocitne v krizových a nezáviděníhodných situacích a jeho peripetie budou, doufám, sledovány se zatajeným dechem.

Budeme se znovu tak smát, až z toho budeme plakat? 

Před premiérou se mi těžce předvídá, co bude. Divadlo je konfrontace a teprve divák rozhodne, zda ho inscenace rozesměje. Musím ale přiznat, že soubor Polské scény hraje tuto frašku moc hezky. Na jevišti nevyvářejí komiku pro komiku a ve vážných situacích zcela bez nadsázky hovoří o různých problémech a životních dilematech. 

Když jste před rokem realizoval první část této frašky, bylo to pro vás v nelehké době a říkal jste, že spolupráce s herci Polské scény je pro vás vydechnutím v těžkých dnech. Je pro vás i současná práce satisfakcí? 

Upřímně se přiznám, že když mi byl nabídnut tento druhý díl, začínal jsem ho číst třikrát. Je to literatura, kterou se těžce prokousávám, Nemám rád literární exhibici a exhibice obecně. Navíc jsem po přečtení ne zcela věděl, o co autorovi jde a vůbec jsem neměl nápad, čím začít. Múza mě políbila na jednom z představení prvního dílu. Ze zákulisí jsem sledoval výborné herecké výkony a najednou mi to začalo být čím dál tím jasnější. Po představení jsem běžel domů a text hry „Jeden a jedna jsou tři 2“ jsem přečetl doslova jedním dechem. A od té chvíle se mé představy o realizaci inscenace tříbily a já jsem si té hry začal vážit. Herci uvěřili, že uvedení druhého dílu má smysl, a tak jsme začali zkoušet a u toho se i dobře bavit. Vrátil jsem se do divadla po úspěchu inscenace „M. Zimińska”, kterou jsem nastudoval loni v listopadu v Dramatickém divadle v Płocku. Navíc je pro mě satisfakcí role Čaroděje v „Povídkách z vídeňského lesa“, a tak doufám, že to nejhorší už mám za sebou.
Diváci se mohou těšit na další příhody hlavního hrdiny a věřím, že v publiku bude panovat dobrá nálada, protože druhá část chce, stejně jako ta první, především potěšit a rozveselit.

Opět, stejně jako u prvního dílu, spolupracujete s výtvarníkem Aleksandrem Owerczukem. Předpokládám, že scéna nebude identická? 

A proč by nemohla být? Děj se opět odehrává v bytě taxikáře Johna Smitha. Do Anglie jezdím od roku 1968 a všiml jsem si, že v tamních domácnostech se toho moc nemění. Nastěhují se, zařídí a konec. Léta běží a nic se nemění. Samozřejmě, vkrádají se nové technologie jako mobilní telefony, počítače, internet. To vše je v naší inscenaci zahrnuto. 

V obsazení se objevují dvě nové tváře - Klaudia Gryboś a Paweł Bernadowský, kteří ztvárňují děti taxikáře bigamisty. Jak se s nimi spolupracuje?

Velmi dobře. Říkám to s radostí, jsou talentovaní i vstřícní a se souborem Polské scény se sžili velmi dobře. Pro mě jako režiséra je velmi podstatné, že jsou otevřeni ke spolupráci, nemají komplexy a nestydí se, což u nových mladých herců bývá. Na zkoušky přicházejí maximálně připraveni a nechodí s nosem nahoru. Opravdu z nich mám velkou radost, navíc vidím, jak dlouhou cestu ušli od první čtené až k premiéře. Stali se z nich rovnocenní partneři pro zkušené herce, mám na mysli Joasiu Litwin, Małgosiu Pikus, Tomka Kłaptocze, Grzesia Wideru.

Zůstanete na Polské scéně? 

Neměl bych nic proti tomu, protože jsou zde talentovaní a slušní lidé. 
Múza mě políbila na jednom z představení prvního dílu. Ze zákulisí jsem sledoval výborné herecké výkony a najednou mi to začalo být čím dál tím jasnější. Po představení jsem běžel domů a text hry „Jeden a jedna jsou tři 2“ jsem přečetl doslova jedním dechem.

V inscenaci „Jeden a jedna jsou tři 2“ si zahrajete roli tatínka… 

Ano, ale až o něco později. Na premiéře bude tuto roli hrát Rafał Walentowicz. Věřím, že tato inscenace bude přijata stejně dobře jako její první díl. A možná ještě o něco lépe. V případě takovéto hry jsou smích a radost v hledišti pro herce tou nejlepší odměnou. A pokud jste ještě neviděli první díl této frašky, stále máte šanci, stačí si jen objednat vstupenky do divadla.  
15 / 05 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: