Bude to tragikomický příběh

11. května v 17, 30 bude mít na České scéně Těšínského divadla premiéru drama Tennessee Williamse „Kočka na rozpálené plechové střeše“. O připravované premiéře si povídám s režisérem Petrem Kracikem.

Název hry, kterou připravujete, je metafora. Jak ji interpretujete? 

Tato metafora nám pomáhá blíže poznat postavy dramatu. Jedna z hrdinek hry přirovnává svůj život k životu „kočky na rozpálené plechové střeše“. Ale myslím si, že metafora se hodí i k dalším postavám hry, a těmi jsou ostatní členové rodiny. Dochází mezi nimi ke konfrontaci, jež je nevyhnutelná. A v tomto okamžiku vidím, jak jsou tito hrdinové tragičtí.

Objeví se na jevišti celé Williamsovo drama, nebo budete škrtat?

Pracujeme s adaptací broadwayské verze dramatu, ve které dochází ke sporným přesunům. Mám zde na mysli světovou premiéru „Kočky…“ v New Yorku v režii Elii Kazana v roce 1955. Kazan tenkrát poprosil Williamse, aby změnil závěr hry a tím pádem došlo i ke změnám ve třetím aktu. Originál je pesimistický, broadwayská verze sice taky není optimistická, ale dává naději. U Kazana se hlavní hrdina Brick změní, u Williamse ne. Navíc je zde položen důraz na lásku a slova matky: „My všichni se musíme milovat.“ Láska je to nejdůležitější a právě láska je to, co spojuje tuto inscenaci s tou předchozí – s „Gazdinou robou“ - kterou jsem na České scéně realizoval. 
Broadwayská verze začala být na naše jeviště uváděna v 80. a 90. letech. Byl jsem tehdy prvním nebo druhým režisérem, který ji nastudoval. 

Takže to není Vaše první setkání s „Kočkou…“?

V devadesátých letech jsem „Kočku…“ režíroval v pražském Divadle pod Palmovkou. V Těšínském divadle pracuji v jiném prostředí, s jinými herci a opravdu to nebude identická inscenace. Troufám si tvrdit, že bude lepší než ta předchozí.  
Pracujeme s adaptací broadwayské verze dramatu, ve které dochází k přesunům. Originál je pesimistický, broadwayská verze taky není optimistická, ale dává naději.

Budete se, jako v „Gazdině robě“, opírat na jevišti o tanec a zpěv?

Pracujeme s broadwayskou verzí textu a s jeho vyzněním, jinak to bude divadlo, ale nejen s tragickými prvky. Chtěl bych, aby naše inscenace byla tragikomická, protože tak tomu je i v životě. Tennessee Williams dokáže být velmi vtipný, humorné situace jsou i v originálním textu. A humor nacházím i v překladu z osmdesátých let, se kterým pracujeme.  

Drama se čte skvěle, ale jeho divadelní nastudování je velkou výzvou. Obzvláště díky obsáhlým statickým scénám, ve kterých vedou hrdinové dlouhé dialogy plné událostí z minulosti. Jak si chcete poradit s tím, aby „Kočka…“ nebyla ve výsledku rozhlasovou hrou?

Naprosto souhlasím s tím, že jsou zde neobyčejně dlouhé dialogy, ale to je „oříšek“ pro režiséra. Jeden z rozhovorů je v originále dlouhý čtyřicet minut! My to zvládneme za dvacet. V lyrických okamžicích a ve vedlejších dějových liniích nacházím potenciál informací pro herce o tom, jak na roli pracovat. Na druhou stranu – příhody, které hrdinové vyprávějí, to jsou ve své podstatě anekdoty. Pročítal jsem si rozhovory s autorem hry a on v nich vyprávěl o tom, že když hru psal, stále se smál a vymýšlel další a další zábavné historky. Jsem přesvědčen, že toto drama nemá jen vážný a psychologický rozměr. Snažím se o tragikomické vyznění inscenace, a proto dovoluji hercům České scény, aby jejich postavy byly i jiné než statické. Tímto ulehčuji práci herců a inscenaci činím atraktivnější pro diváky. Rodinné hádky našich hrdinů jsou sice strašné, ale zároveň i strašně…směšné. Na jedné straně je to, co na sebe postavy v hádce křičí, na straně druhé – co při tom dělají a jak u toho vypadají. To je práce pro herce a režiséra, aby z toho ona rozhlasová hra ve výsledku nebyla.
Snažím se o tragikomické vyznění inscenace, a proto dovoluji hercům České scény, aby jejich postavy byly i jiné než statické. Tímto ulehčuji práci herců a inscenaci činím atraktivnější pro diváky. Rodinné hádky našich hrdinů jsou sice strašné, ale zároveň i strašně…směšné.

Do hlavní role jste obsadil Petru Sklářovou, která si zahrála i hlavní roli v „Gazdině robě“, dále Ondřeje Frydrycha a Vítězslava Kryškeho, jenž zde budu moci rozevřít svá herecká křídla. Dále hrají: Lenka Waclawiecová, Petr Sutorý, Jolana Ferencová, Miroslav Liška a Miloslav Čížek. Jak se vám pracovalo s herci České scény na této inscenaci?

Ano, máte pravdu, Vítězslav Kryške si v „Gazdině robě“ zahrál jen epizodní roli a s Ondřejem Frydrychem pracuji poprvé. Petra Sklářová byla obsazena do další hlavní role proto, že je to jediná herečka na České scéně, která věkově odpovídá hrdince dramatu. A navíc si myslím, že se Petra na tu roli prostě hodí - Maggie musí být krásná, velmi nešťastná a zároveň silná a bojující. V představeních „Kočky…“, které jsem doposud viděl, byla Maggie bez vyhraněného charakteru a nepůsobila jako silná žena. Nerozuměl jsem tomu…Sklářová hraje ženu, která charakter má.
Práce na této inscenaci byla pro mě jistým zaskočením, protože ještě před dvěma měsíci mě ani nenapadlo, že bych mohl „Kočku…“ realizovat. Naše nastudování je náhradou za původně plánovaný titul Neila Simona „Drobečky z perníku“, ke kterému jsme, bohužel, nezískali autorská práva. Musel jsem urychleně zvolit jiný titul, jenž by byl pro herce České scény dalším hereckým testem i zkušeností. „Kočka na rozpálené plechové střeše“ je dramatem, které je nejen vyzváním pro herce, ale nepochybně osloví i diváky. Myslím si, že soubor České scény má na to zahrát „Kočku…“ na tak vysoké úrovni, na jaké mi od počátku záleží.  
08 / 05 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: