„Tango“ aneb směšné rozpaky

Hra „Tango“ proslavila Sławomira Mrożka po celém světě. Je to nejen jeho nejpopulárnější dílo, ale je to také dílo, které se stalo klasikou polské literatury 20. století. S „Tangem“ měřilo a měří své síly nejedno divadlo. Výjimkou není ani Polská scéna Těšínského divadla, na které již bylo „Tango“ uvedeno několikrát. Ale poprvé ho na této scéně režíroval Slovák – Michal Spišák. A jak dopadla polsko – slovenská spolupráce? 

Ještě před premiérou přiznal režisér Spišák, že pokud mu to hra dovolí, tak nebude detailně rozklíčovávat polské kulturní kódy. Sice poznával meandry polské kultury a mentality, ale jeho divadelní výpověď není striktně jen o Polácích. Umělce z Nitry zaujal univerzální rozměr „Tanga“ jak v čase, tak v zeměpisných šířkách a říká: V inscenaci si kladu otázku, proti čemu se bouříme, jak to děláme a jaké to bude mít konsekvence? Zájmenem „my“ nemám na mysli ani Poláka, ani Slováka a ani – šířeji řečeno – Evropana. Co se stane, když se ve vzpouře necháme zaslepit ideologií? Ideologií, která se na první pohled může zdát, že je tou jedinou a správnou, ale čím víc se do ní vnořujeme, tím víc poznáváme, jak toxická ve skutečnosti je. Hovoříc o ideolgii mám na mysli fašismus a „Tango“ mě nenechává klidným, protože o tomto pojednává, byť tam slovo fašismus ani jednou nepadne. 
„Tango“ je laboratorním studiem o zrození destrukční ideologie. Velmi bych si přála, aby si obecenstvo Polské scény dalo s přemýšlením o této inscenaci trochu větší práci, protože po odhození fraškovitě – absurdní skořápky (jak u Mrożkovy hry, tak u Spišákovy inscenace) objevíme neklidné a kruté jádro. A k této podstatě je třeba se při sledování „Tanga“ dobrat. A jestliže se nám to podaří, tak v tomto momentě už na smích nezbývá místo. O smíchu v „Tangu“ hovořil Spišák následovně: Při prvním čtení „Tanga“jsem si pomyslel, že to jsou typické Mrożkovy absurdní a surrealistické situace, ale při další a další četbě a analýze jsem postřehl, že „Tango“ je až dojemně reálné. Největší absurdní situace přece přináší život sám. Vše, o čem se v dramatu hovoří, se klidně mohlo přihodit, ba co víc, naše všednodennost dokáže být absurdní ještě víc. 
„Tango“, Polská scéna Těšínského divadla.
„Tango“ Michala Spišáka je velmi vydařenou inscenací. Režisér pracuje s úctou k textu, věří autorovi, nezkracuje, nenaturalizuje pravzory a zároveň tvoří tak, že se „Tango“ stává pro diváka aktuální. Velkou měrou se na aktualizaci podílely i kostýmy, líčení a rekvizity (scénografie Aleš Valášek). Na jevišti vidíme byt, v němž se dvě hodiny odehrává celé představení. Připomíná mi to obydlí současného člověka, který má ve svém bytě čas jen spát a přebírat další a další přes internet zakoupené zboží doručované kurýrem. Ty papírové kartony (očíslované jen náhodou, kdo ví…) jsou jediným scénografickým prvkem evokujícím v divákovi spojení s polskou historií. 
Po odhození fraškovitě – absurdní skořápky (jak u Mrożkovy hry, tak u Spišákovy inscenace) objevíme neklidné a kruté jádro.
„Tango“ na Polské scéně nabídlo příležitost novým hereckým tvářím. V inscenaci nebylo jediné role, která by nezanechala dojem. Bylo by výtečné, kdyby se tyto nové herecké tváře staly posilou zdejšího divadelního souboru. Mám na mysli obzvláště mladší pokolení, čili Kamila Mularza, který roli Artura ztvárnil velmi dobře, a Lukáše Kaczmarka, jenž byl přesvědčivý v roli Edka. Za zmínku stojí také herci starší a po letech se vracející na scénu Těšínského divadla, a to Dagmar Fonioková jako skvělá babička a Zbigniew Cieślar v roli okouzlujícího Evžena. Kdybych měla zvolit nejlepší roli této inscenace, byl by to právě Evžen v Cieślarově podání.  
„Tango“ na Polské scéně Těšínského divadla nepatří k jednoduchým diváckým inscenacím. Hraje si s emocemi, bez pardonů mísí tragické s komickým a cíleně mísí i nálady. Není to typ hry, který nás ponechá v dobrém rozmaru od začátku do konce, protože ke konci se sice smějeme, ale kanou nám při tom slzy z rozpaků.  
„Tango”, Sławomir Mrożek, režie Michal Spišák, premiéra: 27. dubna 2019, Polská scéna Těšínského divadla.

30 / 04 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: