Zveme vás do světa irské pohádky

25. dubna se v 10,00 bude na loutkové scéně „Bajka“ konat premiéra inscenace „Labutě ze země Erin“. Jedná se o divadelní nastudování jedné z nejpopulárnějších irských legend nazvanou „Děti krále Líra“. Režisérkou inscenace je Katarzyna Deszcz, která přiznává, že spolupráce s „Bajkou“ pro ni byla sympatickou výzvou.  

„Labutě ze země Erin“ jsou vaší první režijní zkušeností v loutkovém divadle? 

Ne tak úplně, před lety jsem režírovala v krakovském  loutkovém divadle „Groteska“, ale tam jsme pracovali především s maskou a loutkou. Mám trému, s loutkařinou mám jen malé zkušenosti. Na druhé straně je pro mě čest, že mě umělecký šéf Jakub Tomoszek k této spolupráci pozval. Mám „kliku“, že kolegové v „Bajce“ mají v práci s loutkou mnohem větší zkušenosti a vkládají do inscenace mnoho nápadů. 

S jakým typem loutky budete pracovat? 

Těžko říct, nebude to ani klasický maňásek, ani marioneta. Loutky postav a zvířat budou v našem magickém světě ožívat v rukách herce. Podstatnější je, že jsme se rozhodli udělat je různorodé, a to ať už se to týká jejich charakteru či tvaru. Heci budou animovat loutky a zároveň hrát své postavy. Záleží mi na tom, aby to bylo herecké představení, tedy loutka má být posilou herecké práce. Ale objeví se i scény, kdy bude herec loutku jen doplňovat. Autorem překrásné scénografie je Pavel Hubička. 

Bude to pohádka nebo legenda?

Přeji si, aby se zrodila pohádka. Situace nestavím na konvenčnosti. Tvořím kouzelný svět. Takovýto posun irské pohádky vyžadují, protože jsou jiné než ty naše, na které jsme zvyklí. Irské legendy a pověsti nemají typicky pozitivní zakončení jako: někdo byl zlý, byl za zlo potrestán a všechno dobře dopadlo. Samozřejmě, najdeme zde pohádkové archetypy jako potrestání zla a ocenění dobra, ale vše se odehrává poněkud specificky. Typickým znakem pro irské pohádky je relativita času, to znamená, že některé činy jsou objasněny, pochváleny nebo pokárány až za hodně dlouhou dobu, tedy ne v průběhu jednoho lidského života. V naší inscenaci jsou hrdinové proměněni v labutě a zadostiučinění za jejich kletbu následuje po tisíci letech.  
 Záleží mi na tom, aby to bylo herecké představení, tedy loutka má být posilou herecké práce. Ale objeví se i scény, kdy bude herec loutku jen doplňovat.

Jak chcete abstraktní čas přiblížit dětem? 

Jsem přesvědčena, že jedinou cestou je to pomocí emocí. Budeme se snažit vyvolat u diváků soucit, naději, sounáležitost s utrpením hrdinů. Záleží mi na tom, aby si malí diváci uvědomili, jak důležitá je role maminky, která svým dětem před odchodem z tohoto světa stačila ještě vštípit to nejdůležitější – víru, naději a lásku. Tyto hodnoty jsou v pohádce silnější než čas a ubíhající století. Ale záleží mi i na tom, aby to byla abstraktní inscenace i pro dospělého diváka. Základem dobrého příběhu je poselství stěžejních hodnot, které jsou čitelné a srozumitelné divákům všech generací. 

Tvůrci inscenací loutkové scény „Bajka“ často sázejí na hudbu. Bude tomu tak i u vás?

Ano. Autorkou překrásné hudby je Beáta Hlavenková, která ji navíc nahrála na originální irské harfě. Snažíme se, aby všechny prvky naší inscenace v sobě nesly charakteristickou atmosféru. Rádi bychom, aby specifická irská kultura oslovila diváky i pomocí hudby a zvuků. 
Irské pověsti nemají typicky pozitivní zakončení jako například: někdo zlý byl za zlo potrestán a všechno dobře dopadlo. Samozřejmě, najdeme zde pohádkové archetypy jako potrestání zla a ocenění dobra, ale vše se odehrává poněkud specificky. Typickým znakem pro irské pohádky je relativita času.

Jak se zrodil nápad na takovou inscenaci?

Díky pracovním povinnostem pobývám v Irsku docela často, mám tam pár přátel, kteří mi vyprávějí. Když jsem společně s nimi cestovala po Irsku, všimla jsem si, že s mnoha, mnoha místy se váží legendy a pohádky. V těch pověstech mě očarovala již vzpomínaná relativita času a metafory, které jsou jiné, než máme v naší kulturní tradici. Sesbírala jsem na místě nějaké základní materiály a text hry připravila Lena Pešáková. Myslím si, že se v něm podařilo zachytit podstatu pohádky včetně její magie, metafory i relativity času. 

Jaká je nálada týden před premiérou?

Nervózní. Mám obavy, zda se bude inscenace divákům „Bajky“ líbit. Jen aby nakonec nebylo Kubovi Tomoszkovi líto, že mi tuto spolupráci nabídnul…(smích). Pracovat s loutkou je fascinující a mně se fantasticky pracuje i s hereckým souborem „Bajky“. Je to přemilá skupina lidí, přesně ti, s nimiž pracuji nejraději, protože i když jsou občas unaveni, tak nikdy neslyším: to se nedá udělat, to je nemožné, naopak, na jakoukoli komplikovanou situaci reagují vstřícně a otevřeně a hledají řešení. 
23 / 04 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: