Politických kariéristů je stále dost
V sobotu 23. března v 17:3O se bude na České scéně Těšínského divadla konat premiéra hry ruského dramatika 19. století A. N. Ostrovského „Deník ničemy“. Režisér Janusz Klimsza slibuje, že v jeho inscenaci bude trochu dramatu, trochu psychologického realismu i trochu kabaretu.
Ke spolupráci s Těšínským divadlem se vracíte po tříleté přestávce. V roce 2016 jste zde na Polské scéně režíroval „Oboru“ Helmuta Kajzara. Nyní se na České scéně věnujete režii ruského klasického dramatu A. N. Ostrovského „Deník ničemy“. V Polsku i v Čechách je hra uváděna i pod jinými názvy. V Čechách je to „I chytrák se spálí“. Jak je Ostrovský vnímám českým publikem?
V padesátých letech minulého století se tady i v Polsku Ostrovského díla hodně hrála, a to tento dramatik nepatřil k těm, které bylo povinností uvádět. Jeho dramata jsou výtečně napsaná a nabízejí skvělé herecké příležitosti. Proto Ostrovského popularita přetrvává i dnes. Prostě je o čem hrát.
Náš „Deník ničemy“ je inscenační úpravou Ostrovského dramatu „I chytrák se spálí“, kterou provedl Ivan Rajmont, v 90. letech umělecký šéf činohry Národního divadla v Praze. Jeho nastudování se stalo známé, protože rezonovalo se situací v Čechách a reagovalo na náladu společnosti v roce 1989. Drama se dotýká politických otázek, které jsou i dnes trefné. Otázku kariéry člověka, jenž byl investigativním novinářem a rozhodne se dostat se „tam nahoru“ do establishmentu, považuji nadále za velmi aktuální.
A tuto myšlenku chcete předat divákům?
Ano, myslím si, že toto je hlavní myšlenka hry a jsem přesvědčen, že i dnes má smysl o tom hrát. Adaptace Ostrovského dramatu je „okrojena“ o některé dámsko – pánské motivy, protože v originále se objevuje motiv absolutního vlivu žen na politiky. Spolu s dramaturgyní Alicí Olmovou jsme text ještě malinko upravili, ale samozřejmě jsme zachovali ústřední téma hry a tím je hochštaplerství hlavního hrdiny, bezohledně šplhajícího nahoru po společenském žebříčku.
Ostrovského „Deník ničemy“ je přirovnáván ke Gogolovu „Revizorovi“. Myslíte si, že oprávněně?
Jisté podobnosti tu jsou, například urputnost – někdy komediální a místy až hororová. Určitě něco společného tito dva dramatici mají.
Jaké nálady má vyvolat Vaše nastudování?
Jsem divadelní režisér a ne politolog nebo sociolog, takže nestavím žádné vědecké teze. Ostrovského hra má satirické prvky a já chci zůstat věrný autorovi. A navíc, nerad bych v této chvíli divákům radil, jak mají inscenaci vnímat.
Ale přece jen, budete raději, když se bude divák smát nebo vás potěší, když ho přivedete k zamyšlení?
Smích, to je velmi důležitá reflexe. Tento text nabízí smích i reflexi.
Doufám, že unikneme nadutosti a patosu. Celý příběh je velmi lidský, protože člověk dělá chyby, což nic nemění na faktu, že i chyby mohou být směšné. Cesta „udělat kariéru za každou cenu“ má směšně komický rozměr. Myslím si, že Ostrovský to popsal velmi realisticky, protože sám byl „insider“. Pocházel z právnické rodiny, vystudoval práva a pohyboval se v prostředí právníků a politiků Dokonale věděl, jak se dělá kariéra, znal tehdejší poměry a tímto dramatem je dokonale odhalil.
Otázku kariéry člověka, jenž byl investigativním novinářem a rozhodne se dostat se „tam nahoru“ do establishmentu, považuji nadále za velmi aktuální.
Prohlížela jsem si fotografie ze zkoušek a nabyla jsem dojmu, že aranžujete choreografii? Je tomu tak?
Ne, choreografie bude opravdu velmi málo. Neubíráme se směrem k pohybovému nebo tanečnímu divadlu, ale samozřejmě nehrajeme jen slovy. Objeví se i scény, ve kterých bude pohyb hlavním výrazovým prostředkem pro expresi. Některé herecké akce jsou místy přepjaté, a proto je pak vhodné použít explicitnější gesto nebo pohyb.
Zeptám se ještě na scénografii Michala Syrového, kostýmy Marcely Lysáčkové a hudbu Zbyhněva Siwka.
Všechny tyto tři složky vycházejí z Rajmontovy inscenační úpravy, která pracuje s divadlem na divadle. Počínání hlavního hrdiny sledují a ihned komentují jiné postavy. A navíc, hlavní hrdina v úvodu hry divákům oznámí, že „teď bude hrát divadlo“ a začíná převtělování do role. Nepřipravujeme historické drama, takže se ani ve výpravě, ani v kostýmech neobjeví stylizace 19. století. Vše se odehrává na místě bez přesného určení a v neurčitém čase. Ale co se týká kostýmů, tak budou jistá zvýraznění typická pro konec ruské éry. A podobně tomu je i v hudbě.
Hlavní roli Glumova ztvárňuje Zdeněk Klusák. Jak se Vám s ním pracuje?
U Zdeňka Klusáka je vidět, že má za sebou zkušenosti s alternativním divadlem (Husa na provázku – poznámka red.), a proto umí na jevišti s lehkostí roli komentovat a má brechtovský přístup k herectví, což nás sbližuje. Kromě toho se Zdeněk s takovou prací na roli nepotkává poprvé, takže poměrně rychle se společně dostáváme k jádru věci. Je třeba ale podotknout, že Zdeněk není jediným hercem na České scéně, který má takové zkušenosti. Dal jsem hereckému souboru jistou volnost v práci na jejich rolích, protože ani v textu tohoto dramatu není vše stoprocentně vykresleno. Proto i naše nastudování bude trochu drama, bude tu trochu psychologického realismu i trochu kabaretu.
Co Vám mohu pár dnů před premiérou popřát?
Aby se to představení hrálo co nejdéle. Protože, bohužel, až na pár výjimek jsou v našich divadlech obecně inscenace velmi rychle stahovány z repertoáru. A v této souvislosti si přeji, abychom měli dostatek diváků a hráli tento titul co nejdéle.
