Politických kariéristů je stále dost

V sobotu 23. března v 17:3O se bude na České scéně Těšínského divadla konat premiéra hry ruského dramatika 19. století A. N. Ostrovského „Deník ničemy“. Režisér Janusz Klimsza slibuje, že v jeho inscenaci bude trochu dramatu, trochu psychologického realismu i trochu kabaretu.

Ke spolupráci s Těšínským divadlem se vracíte po tříleté přestávce. V roce 2016 jste zde na Polské scéně režíroval „Oboru“ Helmuta Kajzara. Nyní se na České scéně věnujete režii ruského klasického dramatu A. N. Ostrovského „Deník ničemy“. V Polsku i v Čechách je hra uváděna i pod jinými názvy. V Čechách je to „I chytrák se spálí“. Jak je Ostrovský vnímám českým publikem?

V padesátých letech minulého století se tady i v Polsku Ostrovského díla hodně hrála, a to tento dramatik nepatřil k těm, které bylo povinností uvádět. Jeho dramata jsou výtečně napsaná a nabízejí skvělé herecké příležitosti. Proto Ostrovského popularita přetrvává i dnes. Prostě je o čem hrát.
Náš „Deník ničemy“ je inscenační úpravou Ostrovského dramatu „I chytrák se spálí“, kterou provedl Ivan Rajmont, v 90. letech umělecký šéf činohry Národního divadla v Praze. Jeho nastudování se stalo známé, protože rezonovalo se situací v Čechách a reagovalo na náladu společnosti v roce 1989. Drama se dotýká politických otázek, které jsou i dnes trefné. Otázku kariéry člověka, jenž byl investigativním novinářem a rozhodne se dostat se „tam nahoru“ do establishmentu, považuji nadále za velmi aktuální.

A tuto myšlenku chcete předat divákům? 

Ano, myslím si, že toto je hlavní myšlenka hry a jsem přesvědčen, že i dnes má smysl o tom hrát. Adaptace Ostrovského dramatu je „okrojena“ o některé dámsko – pánské motivy, protože v originále se objevuje motiv absolutního vlivu žen na politiky. Spolu s dramaturgyní Alicí Olmovou jsme text ještě malinko upravili, ale samozřejmě jsme zachovali ústřední téma hry a tím je hochštaplerství hlavního hrdiny, bezohledně šplhajícího nahoru po společenském žebříčku. 
Janusz Klimsza na jedné ze zkoušek inscenace.

Ostrovského „Deník ničemy“ je přirovnáván ke Gogolovu „Revizorovi“. Myslíte si, že oprávněně?

Jisté podobnosti tu jsou, například urputnost – někdy komediální a místy až hororová. Určitě něco společného tito dva dramatici mají.

Jaké nálady má vyvolat Vaše nastudování?

Jsem divadelní režisér a ne politolog nebo sociolog, takže nestavím žádné vědecké teze. Ostrovského hra má satirické prvky a já chci zůstat věrný autorovi. A navíc, nerad bych v této chvíli divákům radil, jak mají inscenaci vnímat.

Ale přece jen, budete raději, když se bude divák smát nebo vás potěší, když ho přivedete k zamyšlení?

Smích, to je velmi důležitá reflexe. Tento text nabízí smích i reflexi.
Doufám, že unikneme nadutosti a patosu. Celý příběh je velmi lidský, protože člověk dělá chyby, což nic nemění na faktu, že i chyby mohou být směšné. Cesta „udělat kariéru za každou cenu“ má směšně komický rozměr. Myslím si, že Ostrovský to popsal velmi realisticky, protože sám byl „insider“. Pocházel z právnické rodiny, vystudoval práva a pohyboval se v prostředí právníků a politiků Dokonale věděl, jak se dělá kariéra, znal tehdejší poměry a tímto dramatem je dokonale odhalil. 
Otázku kariéry člověka, jenž byl investigativním novinářem a rozhodne se dostat se „tam nahoru“ do establishmentu, považuji nadále za velmi aktuální.

Prohlížela jsem si fotografie ze zkoušek a nabyla jsem dojmu, že aranžujete choreografii? Je tomu tak? 

Ne, choreografie bude opravdu velmi málo. Neubíráme se směrem k pohybovému nebo tanečnímu divadlu, ale samozřejmě nehrajeme jen slovy. Objeví se i scény, ve kterých bude pohyb hlavním výrazovým prostředkem pro expresi. Některé herecké akce jsou místy přepjaté, a proto je pak vhodné použít explicitnější gesto nebo pohyb.
„Deník ničemy” na České scéně Těšínského divadla, foto ze zkoušek.

Zeptám se ještě na scénografii Michala Syrového, kostýmy Marcely Lysáčkové a hudbu Zbyhněva Siwka. 

Všechny tyto tři složky vycházejí z Rajmontovy inscenační úpravy, která pracuje s divadlem na divadle. Počínání hlavního hrdiny sledují a ihned komentují jiné postavy. A navíc, hlavní hrdina v úvodu hry divákům oznámí, že „teď bude hrát divadlo“ a začíná převtělování do role. Nepřipravujeme historické drama, takže se ani ve výpravě, ani v kostýmech neobjeví stylizace 19. století. Vše se odehrává na místě bez přesného určení a v neurčitém čase. Ale co se týká kostýmů, tak budou jistá zvýraznění typická pro konec ruské éry. A podobně tomu je i v hudbě.

Hlavní roli Glumova ztvárňuje Zdeněk Klusák. Jak se Vám s ním pracuje? 

U Zdeňka Klusáka je vidět, že má za sebou zkušenosti s alternativním divadlem (Husa na provázku – poznámka red.), a proto umí na jevišti s lehkostí roli komentovat a má brechtovský přístup k herectví, což nás sbližuje. Kromě toho se Zdeněk s takovou prací na roli nepotkává poprvé, takže poměrně rychle se společně dostáváme k jádru věci. Je třeba ale podotknout, že Zdeněk není jediným hercem na České scéně, který má takové zkušenosti. Dal jsem hereckému souboru jistou volnost v práci na jejich rolích, protože ani v textu tohoto dramatu není vše stoprocentně vykresleno. Proto i naše nastudování bude trochu drama, bude tu trochu psychologického realismu i trochu kabaretu. 

Co Vám mohu pár dnů před premiérou popřát? 

Aby se to představení hrálo co nejdéle. Protože, bohužel, až na pár výjimek jsou v našich divadlech obecně inscenace velmi rychle stahovány z repertoáru. A v této souvislosti si přeji, abychom měli dostatek diváků a hráli tento titul co nejdéle. 
16 / 03 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: