Premiéra České scény a potlesk ve stoje

Je za námi první premiéra, pod kterou je jako režisér podepsán nový ředitel Těšínského divadla Petr Kracik. Jako svůj vstupní titul si zvolil „Gazdinu robu“ Gabriely Preissové, přizpůsobil ji českotěšínské divadelní scéně a stvořil inscenaci, v níž účinkuje celý soubor České scény. Na premiéru, jež se konala 26. ledna 2019, přicházely davy diváků, kteří na závěr večera odměnili herce i realizátory potleskem ve stoje. 

„Gazdina roba” byla knižně vydána v roce 1890 a její premiéra se konala o rok dřív v pražském Národním divadle. Než se „Gazdina roba“ dostala na prkna Národního divadla, byla to původně stejnojmenná povídka. Hra inspirovala Josefa Bohuslava Foerstera k napsání opery „Eva“, pro jejíž libreto se tato povídka stala základem. Pramenem inspirace k tomuto dílu je život samotné autorky, jež se jako osmnáctiletá dívenka vdala a s manželem se přestěhovala z Čech na Moravu. A tady ji zcela pohltily místní zvyky, písně, lidová tvořivost a vesnické tradice.  
„Gazdina roba” patří k nejvýznamnějším českým dramatickým dílům. Vypráví o vášni, tužbách a snech, které jsou nerealizovatelné. Balada o lásce chudé krejčířky Evy a bohatého Mánka se odehrává na slovácké vesnici, která je představena jako centrum různých dogmat, vášní a závisti. Cokoli se vymyká obecnému mínění, je pochybné a odsouzeníhodné – ať už se jedná o pohled na svět, víru, práci nebo „jen“ o lásku. Válka Evy s neporozuměním a závistí okolí je zároveň velkým a dramatickým bojem o svobodu člověka a jeho lidskou důstojnost. Je třeba dodat, že drama v prvopočátcích vyvolalo skandál, protože je to jedna v prvních evropských her otevřeně se zabývajících otázkou ženské emancipace. 
„Gazdina roba” na České scéně Těšínského divadla.
Stěžejní součástí inscenace je hudba muzikanta a instrumentalisty Dalibora Štrunce. Jeho písně jsou inspirovány moravskou lidovou poezií. Nahrávka pro inscenaci „Gazdina roba“ (hudba je z nahrávky) se zrodila ve spolupráci s brněnským souborem Cimbal classic. A hodnotíc tuto inscenaci, musím začít právě od hudby. Jak před premiérou přiznal režisér Petr Kracik, výběr hudby byl velice náročný, protože autorka hry neupřesnila, jaké písně mají doprovázet jednotlivé scény. Ale jasně napsala, že divadelní nastudování musí mít hudební složku. A režisér se těmito odkazy řídil. Hudba a písně byly vybrány naprosto přesně a jejich aranžmá a nahrávka v podání Cimbal classic je dokonalá, doslova jsem z ní měla „husí kůži“. Dle mého názoru je právě hudba nejsilnější stránkou celé inscenace. 
Jediné, co mohu vytknout je vokální podání dámské části souboru. Měla jsem pocit, že Petra Sklářová (ztvárňující hlavní roli Evy) a Adéla Krulikovská (Zuzka) nezpívaly své sólové party čistě. Možná se jednalo o premiérový stres a možná to je věc, se kterou je potřeba ještě pracovat. Vokální možnosti herečky určitě mají, o čemž svědčí trojhlas s Eliškou Adamovskou. 
Hudba a písně byly vybrány naprosto přesně a jejich aranžmá a nahrávka v podání Cimbal classic je dokonalá, doslova jsem z ní měla „husí kůži“. Dle mého názoru je právě hudba nejsilnější stránkou celé inscenace.
Kracik se rozhodl pro hudebně – taneční inscenaci a tyto dva elementy vyladil téměř až k dokonalosti. Choreografie (Jaro Moravčík) jsou malebné a nápadité. Jejich přesné provedení herci svědčí o tom, kolik času a síly museli do tanečních příprav vložit, aby byl výsledný efekt tak dobrý. Samozřejmě je na první pohled jasné, že to nejsou profesionální tanečníci, ale choreografie byly přizpůsobeny jejich možnostem. „Gazdina roba” je další inscenací dokazující, že soubor České scény má hudební i taneční potenciál.
„Gazdina roba” na České scéně Těšínského divadla.
Byť má hudba a tanec v „Gazdině robě“ velmi důležitou roli a dokresluje celý charakter inscenace, stěžejní důraz je kladen na slovo, a tak je inscenace pro herce i zkouškou dramatických dovedností. Co se týká obsazení, rozhodl se režisér Petr Kracik pro alternace. V hlavních rolích účinkují herečky a herci České scény: Markéta Słowiková nebo Petra Sklářová, Robert Urban nebo Petr Sutorý. Premiérové obsazení bylo Petra Sklářová jako Eva a Petr Sutorý v roli Mánka. A byli to především oni dva, kdo nesli na svých bedrech tíhu událostí na jevišti, v jejichž centru je samozřejmě Eva Petry Sklářové.
Eva je pro herečku výzvou, ať už co se týká textu (její představitelka téměř neopouští jeviště a chviličku na odpočinek má jen o přestávce), nebo zvládnutí sborové i sólové písně a různorodé choreografie. Zkrátka a dobře režisér Petr Kracik hlavní hrdinku nešetří. Musí se přenést z tance přímo do dramatické situace. Petře Sklářové se to daří na sto procent. Dokázaly to ovace v průběhu představení a na závěr potlesk publika ve stoje. Mánek - Petr Sutorý - též udělal dobrý dojem a je to první role tohoto herce, která se mi vrývá do paměti. Nejprve je to postava statečná a vyrovnaná, ale pak přichází změna, která graduje až do emocemi nabitého finále. Petr Sutorý je ve scénách s Petrou Sklářovou přesvědčivý, ale teprve v citově vypjatých akcích se svou scénickou matkou (Šárka Hrabalová) dostává jeho herectví doslova křídla. „Čardášová scéna”, kdy Mánek místo tance matkou třese a při tom šílí zlostí i rozpaky zároveň, je skvěle vymyšlená a zahraná.
Eva je pro herečku výzvou, ať už co se týká textu (její představitelka téměř neopouští jeviště a chviličku na odpočinek má jen o přestávce), nebo zvládnutí sborové i sólové písně a různorodé choreografie.
Velmi často, když se na divadelním jevišti objevuje příběh s dějem odehrávajícím se na vesnici, jsou na scéně umístěny dřevěné dekorace, které ozařuje světlo skutečných svíček. Má to tak být a já musím přiznat, že právě takovou prostou a jednoduchou výpravu mám v divadle moc ráda. Naposledy jsem se nad podobnou scénografií „rozplývala“ v „Lampce oliwnej“ na Polské scéně v režii Bogdana Kokotka. Jsem toho názoru, že tato scénografie má s tou, která je k vidění v „Gazdině robě“, mnoho společného. V tomto případě se ale scénograf Jaroslav Milfajt rozhodl odkrýt scénický horizont a tímto vytvořil několik hracích plánů (někdy jsou dokonce využívány synchronně). V centrální části jeviště stojí pohyblivá rozkládající se dřevěná konstrukce, její dominantou je velký kříž. Nevím, zda kostýmy Marty Roszkopfové jsou autentické jako ty, které se nosily na moravské vesnici na přelomu století, nebo jsou tímto pouze inspirovány. Jisté je, že spolu se scénografií tvoří jednolitý celek.
Potěšilo mě, že režisér se nesnažil za každou cenu aktualizovat ani kostým, ani rekvizity a ani scénografii. „Gazdina roba” v sobě nese nadčasové poselství. Osudy hrdinů, kteří bojují s nešťastnou láskou, jsou stejně vzrušující a dojímavé jako před sto lety. Nastudování tohoto titulu je profesionálně vydařené, divácky srozumitelné a zároveň od začátku do konce plné napětí. Ideální příležitost prožít v divadle příjemné chvíle. 
„Gazdina roba” na České scéně Těšínského divadla.
27 / 01 / 2019
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová
Sprawdź w dziale "Z afisza", kiedy będzie grane to przedstawienie.

Czytaj też:

Komentáře: