Spojení tragédie s komedií

15. prosince 2018 - to je den premiéry Plautova dramatu „Amfitrion” v režii Andrzeje Sadowského na Polské scéně Těšínského divadla. - Již v jednom z úvodních monologů dostává obecenstvo šanci vybrat si, zda chce sledovat komedii nebo tragédii. Osobně si ale myslím, že to, co je chvílemi i velmi komické se proplétá s tím, co se nás dotýká a nutí nás k zamyšlení i reflexi – říká režisér.

Pane režisére, čím to je, že se drama o manželské nevěře těší už tolik let divácké oblibě? 

Divadlo má rádo příběhy, které drží diváka v napětí. Nevěra je z tohoto úhlu pohledu zajímavější než věrnost a šťastný láskyplný vztah. Všechno, co má temný charakter, bylo pro divadlo vždy atraktivnější látkou ke zpracování. Od pradávna se rádi díváme na neúspěchy jiných, protože nás to svým způsobem posiluje. Sedíme v pohodlném křesle v hledišti a říkáme si, že nás se to přece netýká. 

„Amfitrion” v překladu odbornice na římskou komedii Ewy Skwary je na polských jevištích uváděn teprve podruhé. Poprvé to bylo v roce 2009 v Divadle Stefana Żeromského w Kielcích v režii Bogdana Hussakowského. Diskutoval jste v průběhu zkoušek s překladatelkou a viděl jste ono zmiňované představení? 

Moje láska k Plautovi má začátky v době, kdy se jeho komedie objevily právě v překladu Ewy Skwary. Znám i jiné překlady Plautova díla, ale ty nejsou tak nosné a přitom jednoduché a zábavné. Díky překladům prof. Ewy Skwary můžeme říct, že Plautus zažívá svůj come back nejen v divadle, ale i v literatuře. V současnosti se Plautovo dílo dobře čte a o něco hůře se realizuje na jevišti. Samozřejmě jsem byl s paní překladatelkou v kontaktu a viděl jsem i inscenaci Bogdana Hussakowského. Ale ve své režijní koncepci jsem se tím prvním uvedením nenechal ani inspirovat a ani ovlivnit ( a to navzdory tomu, že Bogdan Hussakowský byl mým profesorem na divadelní akademii). Vydal jsem se zcela jiným směrem. 
"Amfitrion" na Polské scéně Těšínského divadla, foto ze zkoušky.

Řekl jste, že oč lépe se Plautova dramata čtou, o to hůř se přenášejí na jeviště. Můžete tuto myšlenku rozvinout? 

Máme tu co do činění s precizně vystaveným dialogem. Jazyk je v Plautově dramatech velmi důležitý, ale bohužel v dnešní době je slovo totálně degradováno. Málokdo se v současných inscenacích opírá o slovo, protože si myslí, že je to už zastaralé nebo archaické. Naopak pro mě je slovo základ a klíč k pochopení a inscenování Plautova díla. Snažil jsem se přistupovat ke scénickému dialogu tak, abychom o něm mohli prohlásit, že je to „umění mluvy“.

Je zajímavé, že jako profesionální scénograf zdůrazňujete slova a nikoli obrazotvornost. 

Obraz může být vždy součástí, ale základem právě ve hře „Amfitrion“ je slovo a způsob, jakým je vypovězeno a interpretováno. Naše zkoušky na Polské scéně připomínají práci na romantických textech, především těch polských, což od herců vyžaduje správnou dikci, čili kompetenci, na kterou se v současném divadle už spíše zapomíná. A dle mého názoru to není správné. 
Málokdo se v současných inscenacích opírá o slovo, protože si myslí, že je to už zastaralé nebo archaické. Naopak pro mě je slovo základ a klíč k pochopení a inscenování Plautova díla.

V nastudování hry „Amfitrion“ ve vaši režii bude mít ne malou roli také hudba a zpěv.

V Plautově dramatu mě fascinuje i to, že část dialogů je recitovaných nebo zpívaných. Ve své režijní koncepci zachovávám tuto tradici a dokonce jsem i několik takových míst přidal. Výsledkem je dílo, ve kterém se hovoří – zpívá. Ale tím naše věrnost tradici končí, protože hudba, kterou v představení uslyšíte, vůbec na antické divadlo nenavazuje. Nebudou zde dřevěné hudební nástroje typické pro dávné řecké a římské divadlo. V mém nastudování bude znít současná rocková hudba. 

Jak si herci poradili s takovou koncepcí? Když jsem s některými před časem hovořila, zdáli se být zděšeni. 

(Smích) Ano, herci jsou na začátku vždy zaraženi. Chápu to, protože jsem před ně postavil jasný úkol, který je třeba opravdu velmi dobře splnit. A v souvislosti s tím, může být pomyšlení na to, že se musím vybičovat k maximálnímu výkonu, děsivé. Na druhou stranu týden před premiéru vidím, že se kolegové uvolnili, zbavili se stresu a mají z naší společné práce stále větší satisfakci. 

Čím je, dle Vašeho názoru, „ Amfitrion“ aktuální i ve 21. století? 

Mé nastudování proplétá myšlenka, že lidé, kteří mají moc, ji zneužívají a činí tak velmi neeticky. A co víc, vůbec to neřeší, vůbec se tím netrápí. Myslím si, že je to velmi aktuální téma. Kromě toho se tímto nastudováním ptám, zde existuje nějaká hranice moci. Je tady utlačovaný lid, který se z této okolnosti dokonce raduje, což přece není správné. Chci o tom diskutovat. Téma manželské zrady je samozřejmě další z problémů. Ale pozor, neměl jsem ambici hru za každou cenu aktualizovat. 

„Amfitrion” je tragikomedie. Bude ve Vaší inscenaci víc zamyšlení a reflexe nebo smíchu a komiky? 

Upřímně, nevím. Myslím si, že záleží na divákovi, zda chce sledovat víc tragedii nebo komedii. Ostatně už v jednom z úvodních monologů dostává divák na výběr, co chce vidět. Ale myslím si, že to, co je chvílemi i velmi komické se často proplétá s tím, co se nás dotýká a nutí k reflexi a zamyšlení. Ve výsledku si myslím, že „Amfitrion” to je prostě propojení tragédie s komedií. 
Mé nastudování proplétá myšlenka, že lidé, kteří mají moc, ji zneužívají a činí tak velmi neeticky. A co víc, vůbec to neřeší, vůbec se tím netrápí. Myslím si, že je to velmi aktuální téma. Kromě toho se tímto nastudováním ptám, zde existuje nějaká hranice moci.

V uplynulých sezonách jste na Polské scéně spolupracoval jako scénograf s režisérkou Katarzynou Deszcz. V této inscenaci máte na svých bedrech nejen scénografii, ale i režii. Jak raději pracuje - sám nebo v tandemu?

S manželkou spolupracujeme s Polskou scénu již několik let. Kromě toho již víc než třicet let pracuji na různých divadelních projektech. Začalo to vlastním nezávislým divadlem, a pak jsme navázali prací v repertoárovém divadle. I když pracujeme na inscenaci odděleně, ve výsledku stejně spolu vše konzultujeme a říkáme si, co se nám ve spolupráci s herci podařilo. „Amfitrion“ nebude výjimkou. Katarzyna přijela do Českého Těšína týden před premiérou. Je mi oporou a pomáhá svými nezatíženými postřehy. Spolupracujeme tak po celou dobu, co jsme spolu. Dokážeme se někdy v umělecké práci hodně „pozlobit“, ale tyto rozpory náš vztah ještě víc upevňují. 
"Amfitrion" na Polské scéně Těšínského divadla, foto ze zkoušky.

A poslední otázka se týká scénografie ke hře „Amfitrion“, která bude dle vašich návrhů. 

Římské komedie se obvykle odehrávaly před domy nebo na ulici. V této inscenaci navazuji i na tuto tradici. K vidění bude prostor před domem hlavního hrdiny, náměstí, ulice, zlomek bytu. Scénografie je záměrně velmi jednoduchá a pomálu bude i rekvizit. Herci hrají více méně na prázdné scéně. 
Ale mám naději, že se nám obecenstvo podaří Plautovou hrou zaujmout. Spoléhám na to, že Plautova dramata se budou častěji a častěji objevovat v současném divadle, v němž v této chvíli kraluje anglická fraška. Samozřejmě i ona má svou diváckou sílu, ale určitě nemá takovou vnitřní krásu, jaká se nachází nejen v Plautově díle, ale i u dalších dramatiků jeho časů. 
09 / 12 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: