Nedoceňovaný pojem vlastenectví

Premiéra hry Františka Langera "Jízdní hlídka".

Nezanedbatelný podíl na vzniku Československé republiky mají legionáři. Přesto byl jejich historický význam v době nedaleké zlehčován nebo dokonce utajován. Zatímco za první republiky se těšili nemalé úctě, za protektorátu byli pronásledováni nacisty a po roce 1948 byli podezříváni z protistátní činnosti.
O jednom z legionářských oddílů, který se ocitl v obklíčení ruskými vojáky, napsal spisovatel František Langer působivou hru, která byla dokonce zfilmovaná. Uvedeme ji ke stému výročí vzniku Československa.
O představení říká režisér, Jiří Fréhar:

Co chcete divákům „Jízdní hlídkou“ ve vaší režii sdělit?

V prvé řadě jsem nechal promluvit dobrodružný příběh jedné z mnoha hlídek, které střežily sibiřskou magistrálu, aby mohly tisíce čsl. legionářů bezpečně opustit občanskou válkou rozvichřené Rusko. Píše se únor roku 1919. Autor, František Langer, přímý účastník legionářské anabáze vykreslil různé charaktery individuálních členů hlídky, jejich vztahy, touhy a reakce na krizovou situaci. Nenásilně tak zjevuje význam čsl. legionářů pro vznik Československé republiky. Tím je pro mne a doufá, že i pro diváky, mimo jiné, očišťován zapomínaný a nedoceňovaný pojem vlastenectví. Ač světová válka skončila, pro legionáře trvá. Proč ještě bojují, za co? Pro koho? I takové otázky padají. Nechtějí být žoldáky. Hra, která klade otázky, je pro mne vždy vzrušující. Bolševici mají jasné řešení: s vidění poslání legionářů neslučitelné.

Byly Vaše zásahy do textu hry výrazné a zásadní?

Dělal jsem pouze škrty, zvýrazňující situace, charaktery, tempo. Respektuji autora. Před mnoha lety jsem rozebíral hru s vdovou, paní A. L. Langerovou a respektoval i její připomínky. Před 50. lety jsem poprvé uvedl „Jízdní hlídku“ v tehdy Severomoravském divadle v Šumperku. První čtená zkouška byla 20. srpna 1968, den před okupací Československa spojeneckými vojsky. Navzdory všemu jsem ji uvedl. Dramaturg Ivan Misař v ní tehdy herecky vystupoval.

Jaká byla největší režijní výzva v okamžiku, kdy jste se rozhodl, že přijmete nabídku zrealizovat tento text na České scéně Těšínského divadla?

Jednota děje, místa a času – jsou mantinely, které nutí interprety k jednoduchosti, výrazné herecké souhře a pochopitelně i ke kvalitě individuálních hereckých výkonů. Dám příklad: viděl jsem divadelní inscenace i oba americké filmy Dvanáct rozhněvaných mužů. Mohu dodat, že to byly napínavé a vzrušující zážitky. 

Má, podle Vašeho názoru, význam připomínat v divadle historické události a jejich hrdiny?

Pokud promlouvají k současnosti, aniž by byl znásilňován autor, mají velký význam.
01 / 12 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska

Czytaj też:

Komentáře: