Resumé 18. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska

Osmnáctý ročník Festivalu divadel Moravy a Slezska je už minulostí. Nastal čas shrnout a připomenout si festivalové dny. Plnoletost festivalu je navíc dobrým okamžikem  zamyslet se, jaký bude jeho další vývoj.

Festivalové dějiny a morální výběr 

Většina letošních představení přenesla diváky do minulosti, myšleno do počátku 20. století nebo i později. Některá z nich upozorňovala na zlomové okamžiky v dějinách dané země, například Fantazja polska, jež se zabývala více či méně fiktivními událostmi, které se seběhly nebo se mohly seběhnout v předvečer získání nezávislosti Polska. Některá představení se věnovala lokálním otázkám; jako příklad lze uvést loutkovou produkci Stříhali dohola Josefa Kainara nebo hru Chacharije, obě úzce spjaty s Ostravou. Jak si na jednom z festivalových setkání s kritiky povšiml člen poroty a kritik Janusz Legoň, inscenace Chaharije režírovaná Januszem Klimszou je typem sentimentálního představení, které se vrací k otázce identity Slezanů v kontextu všemožně spletitých událostí 20. století. Inscenace s takovouto tematikou se téměř pravidelně objevují na scénách divadel v Ostravě, Českém Těšíně, Bielsku, Katovicích či Sosnovci. Některá divadla, k nimž patří i katovické divadlo Teatr im. Stanisława Wyspiańskiego, si toto téma zvolila jako svou hlavní repertoárovou linii.  
Ale nejen výše uvedené je společným jmenovatelem představení, jež byla k vidění v rámci 18. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska. Jak prohlásil při závěrečném festivalovém hodnocení kritik Ladislav Vrchovský, v každé inscenaci řešila postava morální dilema a musela volit mezi osobním zájmem a jednáním ve prospěch společnosti. Občas hrdinové prohrávali, jindy osud zcela změnil jejich život, což se například přihodilo hlavní hrdince inscenace Myši Natálie Mooshaberové. 
Hlavní festivalovou cenu obdržel v tomto roce Višňový sad v podání Komorního divadla Martin.

Setkání má nejedno jméno

V době konání festivalu bylo slovo „setkání“ skloňováno ve všech pádech. Vedení divadla, porota, umělci i konferenciéři na jevišti zdůrazňovali, že setkávání je prioritou této kulturní události. Myslím si, že tomu tak bylo nejen v roce letošním, ale i v průběhu minulých ročníků. To ovšem neznamená, že by se tato setkání nedala vylepšit či prohloubit. 
Festival, který Těšínské divadlo organizuje, nepatří k těm událostem, kdy umělci zahrají objednanou inscenaci, nasednou do autobusu a odjedou zpět domů. Tady se po skončení představení konají diskuse tvůrců a porotců. Sedí se v kruhu a tvůrci, umělci i jury hovoří o právě zhlédnutém představení. Názorové rozpravy jsou otevřené a mohou se jich účastnit všichni ti, kteří usedají na bočních místech. Komentáře poroty 18. ročníku FDMS byly velmi laskavé, a pakliže se objevily kritické poznámky, byly vysloveny eufemisticky. 
Nejednou si na méně zjemnělé, ale přesné hodnocení troufla studentská porota. Jen škoda, že jejich výpovědi byly tak stručné. A proč vlastně? Stála za tím jazyková bariéra, stres způsobený promluvou na veřejnosti nebo nedostatek zkušeností (někteří mladí porotci se divadelního festivalu zúčastnili úplně poprvé)? Ať je tomu tak či onak, cenu zlata má skutečnost, že se mladí lidé chtějí účastnit týdenního divadelního maratónu a mají čas i chuť sedět v divadle do pozdních nočních hodin a bedlivě sledovat, co se děje na jevišti. Možná stojí za to zvážit, zda by festival nemohl mít své noviny, které by byly právě v rukou studentů. Dvě tři čísla dvoujazyčných novin vydávaná v době konání festivalu. Mladí divadelní nadšenci by tak dostali šanci obsáhleji představit své názory. Festival je tedy nejen setkáváním divadelníků, ale také generací.
V době konání festivalu bylo slovo „setkání“ skloňováno ve všech pádech. To ovšem neznamená, že by se tato setkání nedala zlepšit nebo prohloubit. 
Šancí prohloubit setkávání v době festivalu, o čemž byla řeč v úvodu, je také překlad představení. Je nejvyšší čas, aby organizátoři neotáleli a pokusili se pro příští ročník zajistit simultánní překlad polských představení do češtiny a obráceně. Tím vyjdou vstříc všem divákům, kteří nerozumějí některému z jazyků. Překlad představení je možnost, jak zaujmout polské diváky českými nebo slovenskými divadelními tituly. Jazyk znějící z jeviště, byť jde o jazyk slovanský, je pro mnohé překážkou. 

Osmnáctka aneb před „zatáčkou“

Letošní festivalová porota se shodla na tom, že všechna představení vynikala vysokou úrovní hereckého umění. Až na drobné výjimky s jury souhlasím. A přestože si vážím divadel, která byla na letošní festival pozvána, nebyla by na škodu malá obměna, protože již několik let hostují na festivalu jedna a tatáž divadla. A mám-li být konkrétní, nerozumím tomu, proč tak často na festivalu hostuje divadlo z Mazowieckého vojvodství. I když pokaždé sleduji představení divadla z Płocka s velkým nadšením, jsem přesvědčena, že stejně zajímavá může být produkce divadel z Bielsko-Białej, Katovic, Zabrza, Chorzova nebo Sosnovce. A změny bych uvítala také v pozývání divadel ze Slovenska a Čech. Za takovýchto podmínek totiž nejde o festival, ale o každoroční prezentaci nejnovějších titulů, které byly v jednotlivých divadlech nastudovány. Pak také jedna a tatáž divadla získávají hlavní ceny. 
Chacharije z dílny Komorní scény Aréna z Ostravy byla vybrána studentskou porotou jako nejlepší festivalové představení.
Výhradu mám také k počtu divadel pozvaných z Polska. V  loňském i letošním roce hostovalo na festivalu pouze jedno polské divadlo, což je v porovnání s pozvanými soubory ze Slovenska a Čech značně disproporční. Možná že šancí, jak zvýšit zájem českého či slovenského obecenstva o polská představení, je právě v jejich simultánním překladu, o čemž jsem se již zmínila. Je mylné domnívat se, že všichni festivaloví diváci rozumějí dvěma, ba dokonce třem jazykům. 
A na závěr… myslím si, že idea Festivalu divadel Moravy a Slezska potřebuje „nový vítr do plachet“. Nastal čas najít novou koncepci, po osmnácti letech by měl festival plnit již jinou misi. S tímto uměleckým počinem souvisejí nové úkoly a řada otázek, na které budou muset organizátoři najít odpovědi dřív, než se pustí do přípravy devatenáctky. A že se další ročník uskuteční, tomu pevně věřím. Velmi tomuto festivalu fandím a myslím si, že dostane-li novou tvář, mohl by se pěkně doplňovat s Mezinárodním divadelním festivalem Bez hranic. Umělecky hodnotných představení, která se nebojí dotknou i tabuizovaných otázek, nebude v těšínském Slezsku, kde divadelní život vyhasíná každým dnem, nikdy dost. 
11 / 11 / 2018
Małgorzata Bryl-Sikorska
Překlad: Alice Olmová-Jarnotová

Czytaj też:

Komentáře: