I podruhé budeme plakat smíchy… 

Polská scéna Těšínského divadla uvedla druhou část veselých příhod londýnského taxikáře Johna Smitha a jeho „dvojího života“. Premiéra frašky „Jeden a jedna jsou tři 2“ („Mayday 2“) v režii Karola Suszky, která se konala 21. května, přilákala do divadla davy diváků toužících po dobré zábavě. A Těšínské divadlo se znovu otřásalo smíchem.

Britský dramatik Ray Cooney je nazýván mistrem frašky. Jeho dlouholetá zkušenost komediálního herce a skvělá znalost divadelních mechanismů, zákulisí i obecenstva nemalou měrou přispěly k obrovskému úspěchu tohoto autora. Jeho hry se s velkým úspěchem uvádějí po celém světě a fraška „Jeden a jedna jsou tři “ patří v polských divadlech k těm nejhranějším. Není se co divit, když od začátku vyvolává u diváků salvy smíchu, a to díky nezkrotné fantazii dramatika, který tvoří víc a víc zábavné situace.
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Taxi do země smíchu

Po úspěchu frašky „Jeden a jedna jsou tři“ („Mayday”) Raye Cooneyho se Polská scéna vydala v těchto stopách a připravuje premiéru hry „Jeden a jedna jsou tři 2“ („Mayday 2“). Premiéra se bude v Těšínském divadle konat 21. května v 19, 00 hod. O připravované inscenaci rozprávím s režisérem Karolem Suszkou, který je jako režisér podepsán i pod první částí „Jeden a jedna jsou tři“ ( „Mayday”).

Ve hře „Jeden a jedna jsou tři 2“ („Mayday 2”) se vracíme do světa taxikáře a bigamisty Johna Smitha, který je ale o pár let starší… 

Číst dále
07/08/2017 | rozmowy

Této premiéře jako by něco chybělo

Česká scéna sáhla po skvělém dramatu Tennessee Williamse „Kočka na rozpálené plechové střeše“. Premiéra se konala 11. května na České scéně Těšínského divadla v režii Petra Kracika. Nejnovější titul rozesměje i zarmoutí, ale emoce by mohly být ještě intenzivnější, kdyby se vše hercům podařilo přesvědčivě ztvárnit své postavy.  

Tennessee Williams je jeden z nejvýznamnějších dramatiků 20. století. Dvojnásobný nositel Pulitzerovy ceny pocházel ze severu Spojených států a děj jeho her se odehrává v rodných končinách. „Kočka na rozpálené plechové střeše“ byla vydána v roce 1955 a příběh je umístěn na úrodný Jih, kde se nacházejí plantáže bavlny miliónových hodnot. Bílí majitelé statku se topí v luxusu a černoši jim slouží. Ale Williams v prvním plánu hry rasové otázky neřeší, vytváří portrét jedné konkrétní rodiny. Autor uzavírá všechny své hrdiny v jednom domě a později v jednom pokoji a vytváří krizovou situaci (nezvratná smrt nemocného otce – hlavy rodiny, který disponuje ohromným majetkem) a my vše sledujeme jako v laboratoři. Konflikty mezi příbuznými narůstají a plynoucí čas a stoupající konzumace alkoholu rozvazují jazyky a provokují k větším a větším krutostem. Je zajímavé, že s prožitky hrdinů jde ruku v ruce počasí – nejprve je dusno, později přichází bouřka s hromy a blesky a nakonec na plantáž dopadá úleva. Tento pocit ovšem hrdinové hry nepoznají. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Bude to tragikomický příběh

11. května v 17, 30 bude mít na České scéně Těšínského divadla premiéru drama Tennessee Williamse „Kočka na rozpálené plechové střeše“. O připravované premiéře si povídám s režisérem Petrem Kracikem.

Název hry, kterou připravujete, je metafora. Jak ji interpretujete? 

Číst dále
07/08/2017 | rozmowy

„Tango“ aneb směšné rozpaky

Hra „Tango“ proslavila Sławomira Mrożka po celém světě. Je to nejen jeho nejpopulárnější dílo, ale je to také dílo, které se stalo klasikou polské literatury 20. století. S „Tangem“ měřilo a měří své síly nejedno divadlo. Výjimkou není ani Polská scéna Těšínského divadla, na které již bylo „Tango“ uvedeno několikrát. Ale poprvé ho na této scéně režíroval Slovák – Michal Spišák. A jak dopadla polsko – slovenská spolupráce? 

Ještě před premiérou přiznal režisér Spišák, že pokud mu to hra dovolí, tak nebude detailně rozklíčovávat polské kulturní kódy. Sice poznával meandry polské kultury a mentality, ale jeho divadelní výpověď není striktně jen o Polácích. Umělce z Nitry zaujal univerzální rozměr „Tanga“ jak v čase, tak v zeměpisných šířkách a říká: V inscenaci si kladu otázku, proti čemu se bouříme, jak to děláme a jaké to bude mít konsekvence? Zájmenem „my“ nemám na mysli ani Poláka, ani Slováka a ani – šířeji řečeno – Evropana. Co se stane, když se ve vzpouře necháme zaslepit ideologií? Ideologií, která se na první pohled může zdát, že je tou jedinou a správnou, ale čím víc se do ní vnořujeme, tím víc poznáváme, jak toxická ve skutečnosti je. Hovoříc o ideolgii mám na mysli fašismus a „Tango“ mě nenechává klidným, protože o tomto pojednává, byť tam slovo fašismus ani jednou nepadne. 
Číst dále
07/08/2017 | recenzje

Pohádka, u které ukápnou slzy 

„Děti krále Líra“ - nejpopulárnější irská pohádka - se stala základem pro inscenaci „Labutě ze země Erin“, kterou režijně nastudovala Katarzyna Deszcz a premiéra se konala 26. dubna v Těšínském divadle na loutkové scéně „Bajka“. Jak sami tvůrci přiznali, irské pohádky se na jevišti českých i polských divadel objevují zřídka.  

Specifikou irských pohádek je relativita času. Co to znamená, vysvětluje režisérka Katarzyna Deszcz: Některé události jsou objasněny nebo potrestány až za dlouhou, dlouho dobu, tedy ne v průběhu jednoho lidského života. V pohádce „Děti krále Líra“ promění závistivá macecha tři děti v labutě. Zadostiučinění a zrušení kletby nastane až po tisíci letech, kdy už nežije ani zlá macecha, ani král Lír, jenž se ocitl na scestí tím, že po smrti první ženy vstoupil do destruktivního svazku manželského.  
Číst dále
07/08/2017 | recenzje
zobrazit další články